Summary
Krishna returns home with cowherd lads,
singing, dancing and playing drums,
with parasols made of peacock feathers
held over His head and dressed in lovely
garments. The cowherd girls rushes to the
streets to have a glimpse of Krishna,
some of them get so enchanted by His beauty,
their dresses and bangles loosen,
as their bodies become slim longing for Him.
(1)
thazhaigaLun thongalun thathumbi engun
thaNNumai yekkam maththaLi thAzh peeli
kuzhalgaLung geeThamumAgi engum
gOvinThan varugindra koottang kandu
mazhaigolo varugindra Thendru solli
mangai mAr sAlaga vAsal patRi
nuzhaivanar nirppanarAgi engum
uLLam vittooN maRanThozhinThanarE.
Purport
Wearing hats decorated with peacock feathers;
the cowherd boys flock everywhere;
Drums', single-stringed instruments' sounds abound
Playing flutes and singing music all around
Govinda returns with His crowd,
girls wonder if they're seeing rainy-clouds;
rushing to the door to get a glimpse;
stunned by His beauty they stand;
loosing themselves,they forget taking food!
(2)
valli nuNNiThazhanna vAdai kondu
vasaiyarA thiruvarai viriththuduththu
palli nuN patRAga vudai vAL sAththip
paNaik kachchunThip palathazhai naduvE
mullai nannaRu malar vEngai malaraNinThu
pallAyar kuzhAm naduvE
elliyam pOThAgap piLLai varum
eThir nindrangina vaLaiyizhavEn minE
Purport
Dressed in a garment that’s soft as a petal;
and a full waist cloth tied around the waist
with a sword tucked tight like a lizard grip;
wearing fragrant mullai and vengai flowers;
amid cowherd boys with peacock feather hats;
In the twilight evening hours,Son of Nandagopa comes;
Girls! don’t go stand before Him
lest you’ll loose your bangles, turning slim!
(3)
surigaiyum theRivillum chendu kOlum
mElAdaiyum thOzhan mArkondOda
oru kaiyAloruvan than thOlaiyUndri
Aniraiyinam meeLak kuRiththa sangam
varugaiyil vAdiya piLLai kaNNan
manjaLum menium vadivung kaNdAL
arugE nindrALen peNNOkkik kandAL
athu kaNdeev voorondru puNargindraThE
>
Purport
Swords, bows, flower sticks, shirts in hand;
Cowherd boys run after Him.
One hand around a lad’s shoulder
and another holding a conch-
that’s used to call back cows;
Krishna comes back fatigued,
His golden body radiating splendor.
My girl takes a look and then stares at Him!
Alas! The country folks spin stories
connecting Krishna and her in a love relationship!
(4)
kundreduththu Anirai kAththa pirAn
kOvala nAikkkuzha lUThi UThi
kandrugaL mEiththuth than thOzharOdu
kalanthudan varuvAnaith theruvil kandu
endrum ivanai yoppArai nangAi
kaNdaRiyEnEdi vanThu kAnAi
ondru nillA vaLai kazhandru
thugilEnThiLa mulaiyumen vasamallavE
Purport
Lifting Govardana Hill like an umbrella
He protected the cows from distress !
After calves have grazed the fields, He comes;
in the street, with His friends, playing flute.
O good girl! Come see Him;
I haven’t seen anyone like Him so far !
Looking at Him my bangles and sari loosen;
Neither my breasts stay in my control !
(5)
sutri nindru Ayar thazhai gaLidach
churuL pangi nEththiraththAl aNinThu
patri nindru Ayar kadaith thalaiyE
pAdavum Adak kandEn andrippin
matroru varkku ennaip pEsalottEn
mAlirunj chOlai em mAyaR kallAl
kotravanukku ivaLAmen dreNNik
kodumingaL kodeerAgiR kOzhambamE
Purport
Even as cowherd boys protect Krishna;
holding peacock feather hats over His head;
leading them, with peacock feathers adorning His hair,
I behold He comes singing and dancing !
No more shall I accept another as my bride;
"My Lord who resides in ThirumAlirunchOlai;
Is the one who is apt for me", thus reconciled,
marry me to Him and save mental confusion.
(6)
sinThoora milangath than thiru netrimEl
thiruththiya gORam pumthiruk kuzhalum
anThara muzhavath thaN thazhaik kAvin keezh
varumAya rOdu udan vaLaikOl veesa
anThamon drillATha Ayap piLLai
aRinThaRinThu ivveeThi pOThu mAgil
panThu koNdAnendru vaLaiththu vaiththup
pavaLavAi muRuvalum kANbOm thOzhi
Purport
O Companion! With vermilion dot on the forehead;
Lovely curled hair combed well; drum sounds surround;
Beneath cool peacock feather hats;
together with cowherd boys,
swaying bent sticks; unparalleled in beauty!
when the all-knowing choose to come this way;
accuse Him ‘O He is the one who snatched away our ball’
then get enchanted by His coral lips and naughty smile!
(7)
sAlappal nirai pinnE thazhaik kAvin keezhth
than thirumEni nindroLi thigazha
neela nal naRung kunji neththirath thALaNinThu
paLLAyar kuzhAm naduvE
kOlach chenThA maraikkaN miLirak
kuzhalooThi isai pAdik kuniththu AyarOdu
Aliththu varugindra Ayap piLLai
azhagu kandu en magaLayark kindraThE.
Purport
While flock of cows goes in front,
Behind goes He, blue hued and shining!
Below the span of peacock feather hat;
fragrant black long hairs adorn the feathers,
His eyes sparkling like red lotus!
Blowing flute, singing and dancing with joy!
Comes Krishna among cowherd boys,
My girl loses herself seeing His beauty.
(8)
sinThoorappodik kondu senni yappith
thirunAma mittangO rilayan thannAl
anTharamindrith thanneRi pangiyai
azhagiya neththiraththAlaNinThu
inThiran pOl varumAyap piLLai
eThir nindrangina vaLaiyizha vElenna
sanThiyil nindru kandeer
nangai than thugilodu sarivaLai kazhalgindraThE.
Purport
Smearing vermilion on His hair,
applying sacred mark on forehead with a leaf,
fastening His dense hair with peacock feathers;
The cowherd boy Krishna comes like Devendran!
Advised my girl not to go before Him and stand;
lest she lose her bangles;
Alas! she didn’t listen and;
lost grip of her bangles and dress!
(9)
valangAThin mEl thOndrippoo vaNinThu
malligai vanamAlai mouval mAlai
silingAraththAl kuzhal thAzha vittuth
theenguzhal vAi maduththooThi yooThi
alangAraththAl varumAyap piLLai
azhagu kanden magaLAsaippattu
vilangi nillAtheThir nindru kandeer
veL vaLai kazhandru meim meligindraThe
Purport
Glory lily flower on His right ear;
Jasmine, Malathi flower garlands adorning His chest!
Lovely hair flowing down His back,
Playing flute with His adorable mouth!
Krishna, the cowherd boy, comes attired;
Oh! my girl looks at Him with desire;
goes in front of Him rather than giving Him way!
Her bangles loosen and her body grows slim!
(10)
viNNin meeThamarargaL virumbith thozha
miRaith thAyar pAdiyil veeThiyoodE
kaNNan kAlip pinnE ezhunTharuLak kandu
iLavAik kannimAr kAmutra
vaNNam vandamar pozhiR puThuvaiyar kOn
vittuchiththan sonna mAlai paththum
paNNinbam varap pAdum paththaruLLAr
paraMana vaikunTham naNNuvarE
Purport
Though resident in Vaikunta and;
worshiped lovingly by nithya soorys;
Krishna chose Ayarpaadi, walked behind cows;
Girls got enchanted by His pastimes
These stories were composed by periAzhwAr
Of Srivilliputhur, where bees swarm gardens!
Those who sing the ten hymns with tune
& devotion are sure to attain Vaikuntam!
சாராம்சம்
கண்ணன் கன்றுகளை மேய்த்துவிட்டு இடைப்
பிள்ளைகள் சூழ, ஆடலுடனும் பாடலுடனும்,
மயில் தோகை குடையின் கீழே, தன்னை
அலங்கரித்துக்கொண்டு வருகிற அற்புதக் காட்சியை
இடைப்பெண்கள் போட்டி போட்டுக்கொண்டு வீதியில்
ஓடி வந்து கண்டு களிக்கிறார்கள். அவர்களில் சிலர்
கண்ணனை கண்டதும் மோகித்தவர்களாய், அவனை
அடைய முடியாமல் ஏக்கம்கொண்டு, அதனால்
உடல் மெலிந்து,தங்களுடைய ஆடைகளும்,
வளைகளும் கழன்று போகும் நிலையை அடைந்தார்கள்.
(1)
தழைகளுந் தொங்கலுந் ததும்பி யெங்குந்
தண்ணுமை யெக்கம் மத்தளி தாழ் பீலி
குழல்களுங் கீதமுமாகி யெங்கும்
கோவிந்தன் வருகின்ற கூட்டங் கண்டு
மழைகொலோ வருகின்ற தென்று சொல்லி
மங்கை மார் சாலக வாசல் பற்றி
நுழைவனர் நிர்ப்பனராகி யெங்கும்
உள்ளம் விட்டூண் மறந்தொழிந்தனரே
பாசுர அனுபவம்
வித விதமான மயில் தோகை குடைகளால்
அலங்கரிக்கப் பெற்று எங்கும் நிறைந்து காணப்
பெற்றவர்களாயும் மேள வாத்தியங்கள், ஒரு தந்தியுடன்
கூடிய மத்தள வாத்தியங்கள், பெரிய விசிறிகள்,
பல தரப்பட்ட குழல்கள், அவற்றால் இசைக்கப்படும்
பாட்டுகள், இவைகளால் சூழப்பெற்று, கோவிந்தன்
கன்றுகளை மேய்த்து விட்டு கூட்டமாக வருவதைப்
பார்த்து அங்குள்ள இடைப் பெண்கள் மழை மேகக்
கூட்டங்களே வருகின்றதோ என வியக்கிறார்கள்.
அவர்களில் சிலர் வாசலுக்குச் முண்டி அடித்துச்
சென்றும், சிலர் ஜன்னல் அருகே நின்று கொண்டும் ,
சிலர் மோகத்தோடும், பிரமிப்போடும் அந்த அழகிய
கண்ணனின் திரு உருவை கண்டு களித்து, தங்கள்
உள்ளங்களைப் பறிகொடுத்தவர்களாய், அன்ன
ஆஹாரம் புசிப்பதையும் மறந்துவிட்டார்கள்
(2)
வல்லி நுண்ணிதழன்ன வாடை கொண்டு
வசையற திருவரை விரித்துடுத்து
பல்லி நுண் பற்றாக வுடை வாள் சாத்திப்
பணைக் கச்சுந்திப் பலதழை நடுவே
முல்லை நன்னறு மலர் வேங்கை மலரணிந்து
பல்லாயர் குழாம் நடுவே
எல்லியம் போதாகப் பிள்ளை வரும்
எதிர் நின்றங்கின வளையிழவேன் மினே
பாசுர அனுபவம்
நந்தகோபனின் பிள்ளை, பூவை ஒத்த மிருதுவான
ஆடையை முறையாக விரித்து இடையில் அணிந்து
கொண்டும், அதன் மேல் பெரிய கச்சுப் பட்டையை
கட்டிக்கொண்டும் அதில் வாளை எப்படி பல்லி சுவரில்
இடைவெளி இல்லாமல் ஒட்டிக்கொண்டிருக்குமோ
அப்படி சொருகிக் கொண்டும், நறு மணமுடைய
முல்லை மற்றும் வேங்கை மலர்களை மாலையாக
தொடுத்து சூடிக்கொண்டும், பல இடைப்பிள்ளைகளின்
கூட்டத்தின் நடுவே, பல மயில் தோகைக் குடைகளின்
நிழலிலே, அந்தி மாலைப் போதில் வரும் பொழுது
அவனுக்கு எதிரே போய் நிற்காதீர்கள். அவனை
அடைய முடியாத வருத்தத்தில், உங்களுடைய கைகள்
மெலிந்து கை வளையல்கள் கழன்று போக நேரிடும்!
(3)
சுரிகையும் தெறிவில்லும் செண்டு கோலும்
மேலாடையும் தோழன் மார்கொண் டோட
ஒரு கையாலொருவன் தன் தோளையூன்றி
ஆநிரையினம் மீளக் குறித்த சங்கம்
வருகையில் வாடிய பிள்ளை கண்ணன்
மஞ்சளும் மேனியும் வடிவுங் கண்டாள்
அருகே நின்றாளென் பெண்ணோக்கிக் கண்டாள்
அதுகண்டீவ்வூ ரொன்று புணர்கின்றதே
பாசுர அனுபவம்
கண்ணனுக்கு கொடுப்பதற்காக உடை வாள், சுண்டு
வில், பூச்செண்டு கோல், மேலாடை இவைகளை கையில்
வைத்துக்கொண்டு அவனுடைய தோழர்களான இடைப்
பிள்ளைகள் அவன் பின்னே ஓடி வர, தன் ஒரு கையால்
ஒருவன் தோளைப் பிடித்தும், பசுக் கூட்டங்களை
வீடு திரும்புமாறு ஊதிஅழைக்க உதவும் சங்கை
மற்றொரு கையில் ஏந்தியும், சோர்வுடன் வரும்
பிள்ளை கண்ணனின் மஞ்சள் நிற காந்தியையும்,
சுந்தர மேனியையும் அருகில் நின்று பார்த்து, பிறகு
மீண்டும் உற்றுப் பார்த்த என் மகளை இந்த ஊர்க்
காரர்கள் கண்ணனுக்கும் இவளுக்கும் ஒரு வித
சம்பந்தம் இருப்பதாக பேசுகிறார்கள்
(4)
குன்றெடுத்து ஆநிரை காத்த பிரான்
கோவல னாய்க்குழ லூதி யூதி
கன்றுகள் மேய்த்துத் தன் தோழரோடு
கலந்துடன் வருவானைத் தெருவில் கண்டு
என்றும் இவனையொப்பாரை நங்காய்
கண்டறியேனேடி வந்து காணாய்
ஒன்று நில்லா வளை கழன்று
துகிலேந்திள முலையுமென் வசமல்லவே.
பாசுர அனுபவம்
கோவர்தன பர்வதத்தை குடையாக எடுத்து பசுக்களின்
கூட்டத்தை காப்பாற்றிய கண்ணபிரான், இடையனாய்
குழலை ஊதியவாறே கன்றுகளை மேய்த்துவிட்டு தன்
தோழர்களோடு கூடி தெருவில் வருவதைக் கண்டேன்.
நல்ல பண்புடைய தோழியே ! இவனைப் போல்
இதுவரை நான் பார்த்ததில்லை! நீயும் வந்து பார்! நான்
இவனைப் பார்த்த மாத்திரத்தில் எனது புடவை
விலகியது, எனது வளையல்களும் கைகளில்
நிற்கவில்லை, எனது முலைகளும்
என் கட்டுப்பாட்டில் இல்லை.
(5)
சுற்றி நின்று ஆயர் தழை களிடச்
சுருள் பங்கி நேத்திரத்தால் அணிந்து
பற்றி நின்று ஆயர் கடைத் தலையே
பாடவும் ஆடக் கண்டேன் அன்றிப்பின்
மற்றொரு வர்க்கு என்னைப் பேசலொட்டேன்
மாலிருஞ் சோலை எம் மாயற் கல்லால்
கொற்றவனுக்கு இவளாமென் றெண்ணிக்
கொடுமின்கள் கொடீராகிற் கோழம்பமே.
பாசுர அனுபவம்
மயில் தோகைக் குடைகளை கண்ணனுக்கு நிழலாகப்
பிடித்துக் கொண்டு அவனைச் சூழ்ந்து இடைப்பிள்ளைகள்
வர, அவர்களுடன் கூட, தனது சுருண்ட கேசத்தை மயில்
தோகைகளால் அலங்கரித்துக் கொண்டு, இடைப்
பிள்ளைகளின் கூட்டத்தில் முதல்வனாக நின்றுகொண்டு,
பாடலுடனும், ஆடலுடனும் கண்ணன் வருவதைக்
கண்டேன். இதற்கு மேலும் அவனன்றி வேறொருவனுக்கு
என்னை மணம் பேச நான் சம்மதிக்க மாட்டேன்.
திருமாலிருஞ் சோலையில் அருள்பாலிக்கும் எனது
தலைவன் தான் இவளுக்கு பொருத்தம் என நிச்சயித்து,
அவனுக்கே தாரை வார்த்து கொடுத்து விடுங்கள்.
அப்படி கொடுக்காவிட்டால், பெற்றோர்களான உங்களுக்கு,
மிகுந்த மனக் குழப்பம் உண்டாகும்.
(6)
சிந்துர மிலங்கத் தன்திரு நெற்றிமேல்
திருத்திய கோறம் பும்திருக் குழலும்
அந்தர முழவத் தண் தழைக் காவின் கீழ்
வருமாய ரோடுஉடன் வளைகோல் வீச
அந்தமொன் றில்லாத ஆயப் பிள்ளை
அறிந்தறிந்து இவ்வீதி போது மாகில்
பந்து கொண் டானென்று வளைத்து வைத்துப்
பவளவாய் முறுவலும் காண்போம் தோழி
பாசுர அனுபவம்
தோழியே! நெற்றியில் சிந்தூரமும் அதன் மேல்
பளிச்சென திலகமும், அழகான சுருள் கேசத்துடனும்,
மத்தளங்களின் ஓசை விண்ணை சூழ்ந்துகொள்ள,
குளிர்ந்த மயில் தோகைக் குடைகளின் கீழே
இடைப் பிள்ளைகளோடு கூட, வளைந்த கோல்களை
வீசிக் கொண்டும், எல்லை காணமுடியா பொலிவுடனும்,
எல்லாவற்றையும் அறிந்தவனாயும் இடைப்பிள்ளையான
கண்ணன் இவ்வீதி வழியே வருவானேயாகில்,
'எங்கள் பந்தை பிடுங்கி வைத்துள்ளவன் இவனன்றோ'
என்று அவனை மடக்கி, அவனுடைய பவள
வாயையும், புன் சிரிப்பையும் கண்டு களிக்கலாம்.
(7)
சாலப்பல் நிரை பின்னே தழைக் காவின் கீழ்த்
தன் திருமேனி நின்றொளி திகழ
நீல நல்நறுங் குஞ்சி நேத்திரத் தால ணிந்து
பல்லாயர் குழா நடுவே
கோலச் செந்தா மரைக்கண் மிளிரக்
குழலூதி யிசை பாடிக் குனித்து ஆயரோடு
ஆலித்து வருகின்ற ஆயப் பிள்ளை
அழகு கண்டுஎன் மகளயர்க் கின்றதே.
பாசுர அனுபவம்
பசுக் கூட்டங்கள் பலவாறாக முன் செல்ல, அதன்
பின்னே,மயில் தோகைக் குடைகளின் கீழே தன் நீல
நிறத் திருமேனி ஜோதியுடன் விளங்க, நல்ல நறு
மணத்துடன் கூடிய கருத்த நீண்ட சுருள் முடியை
மயில் தோகைக் கண்கள் அலங்கரிக்க,பல இடையர்கள்
கூட்டத்தின் நடுவே, சிவப்பு தாமரைப்பூ போல் கண்கள்
காந்தியுடன் திகழ, குழலை ஊதிக்கொண்டும், பாடியும்
ஆடியும் இடையர்களோடு குதூகலத்துடன் வருகின்ற
இடைச் சிறுவன் கண்ணனின் அழகை என் மகள்
பார்த்தவுடன் புத்தி பேதலித்து நின்றாள்.
(8)
சிந்துரப்பொடிக் கொண்டு சென்னி யப்பித்
திருநாம மிட்டங்கோ ரிலையந் தன்னால்
அந்தரமின்றித் தன்னெறி பங்கியை
அழகிய நேத்திரத்தாலணிந்து
இந்திரன் போல் வருமாயப் பிள்ளை
எதிர் நின்றங்கின வளையிழ வேலென்ன
சந்தியில் நின்று கண்டீர்
நங்கை தன் துகிலொடு சரிவளை கழல்கின்றதே.
பாசுர அனுபவம்
சிந்தூரப் பொடியை தன் முடியில் பூசிக்கொண்டும்,
நெற்றியில் ஒரு இலையினால் நாமம் சாத்திக்கொண்டும்,
அடர்ந்த திருமுடியை இறுக்கமாக மயில் தோகைக்
கண்களினால் அலங்கரித்துக் கொண்டும், தேவேந்திரனைப்
போல வருகின்ற இடைபிள்ளை கண்ணனுக்கு எதிராகப்
போய் நின்று கைவளைகளை இழக்காதே என்று என்
மகளிடம் கூறியும், அவள் அதைக் கேளாமல், அவன்
வரும் பாதையில் நின்றதும் அவளது ஆடையும்,
வளைகளும் கழன்று நழுவியதே!
(9)
வலங்காதின் மேல் தோன்றிப்பூ வணிந்து
மல்லிகை வனமாலை மெளவல் மாலை
சிலிங்காரத்தால் குழல் தாழ விட்டுத்
தீங்குழல் வாய் மடுத்தூதி யூதி
அலங்காரத்தால் வருமாயப் பிள்ளை
அழகு கண்டென் மகளாசைப்பட்டு
விலங்கி நில்லாதெதிர் நின்று கண்டீர்
வெள் வளை கழன்று மெய்ம் மெலிகின்றதே.
பாசுர அனுபவம்
செங்காந்தள் பூவை வலது காதில் சூடிக்கொண்டும்,
காட்டுமல்லிகைப் பூ, மாலதி புஷ்ப மாலைகளை
சாத்திக்கொண்டும், திருமுடியை முதுகில்
தொங்கும்படி செய்து கொண்டும், குழலை வாயில்
வைத்து ஊதியவாறு, அலங்காரத்தோடு வருகின்ற
இடைப்பிள்ளை கண்ணனின் திருமேனியழகை என்
மகள் பார்த்ததும் மோகித்தவளாய், அவன் வரும்
வழியிலிருந்து விலகி நில்லாமல், அவன் எதிரே
போய் நின்றதினால் அவளது கை வளையலும்
கழன்று, உடலும் மெலிந்து போயிற்றே!
(10)
விண்ணின் மீதமரர்கள் விரும்பித் தொழ
மிறைத் தாயர் பாடியில் வீதியூடே
கண்ணன் காலிப் பின்னே எழுந்தருளக் கண்டு
இளவாய்க் கன்னிமார் காமுற்ற
வண்ணம் வண்டமர் பொழிற் புதுவையர் கோன்
விட்டுசித்தன் சொன்ன மாலை பத்தும்
பண்ணின்பம் வரப் பாடும் பத்தருள்ளார்
பரமான வைகுந்தம் நண்ணுவரே.
பாசுர அனுபவம்
வைகுண்ட வாசியான எம்பெருமான் கண்ணனை
நித்யஸூரிகள் அன்போடு சேவித்து வந்த போதிலும்,
அவர்களை விடுத்து ஆயர் பாடியில் திருவவதரித்து,
தெருக்களில் பசுக்களின் பின்னே அவன் செல்லும்
அழகை இளம் இடைப்பெண்கள் பார்த்து மோகித்த
விஷயங்களை, வண்டுகள் மொய்க்கும்
சோலைகளையுடைய ஸ்ரீ வில்லிபுத்தூரின் தலைவரான
பெரியாழ்வார் சொல்மாலையாக அருளிச்செய்த இப்பத்து
பாசுரங்களை இனிமையான இசையோடு கூட பாட வல்ல
பக்தர்கள் மேலான வைகுண்ட பதவியை அடைவர்கள்.
Summary
Yasoda is delighted in seeing her Son, Lord Krishna with
His pristine beauty intact, returning home after calves
had finished grazing for the day. She also invites
the girls around her to witness this lovely scene.
She curses herself for being so harsh on Him, a young
boy that He is, in sending Him away to forests to suffer
in extreme heat and discomfort. She feels the pain as she
sees His exhausted body and His eyes having turned red
because of heat. Nonetheless, she realizes that He is
the Lord and His feats as a child were
beyond her comprehension.
(1)
seelaik kuthambai yorukA ThorukAThu
senniRa mER trOndrippoo
kOlap panaik kachchung kooRaiyudaiyum
kuLir muththin kOdAlamum
kAlip pinnE varugindra
kadal vaNNan vEdaththai vanThu kANeer
jnAlaththup puththiranaip petRar
nangaimeer nAnE matRArumillai.
Purport
Dressed in a pretty robe with a cloth belt around the waist
Remnants of headdress resting on one ear, glory-lily
flower on the other Cool pearl necklace dangling
over the chest Ocean hued Lord walks back home with His calves
O Ladies come now witness this spectacle. Know that there
is no one in this world other than myself
Who is the proud mother of this charming boy.
(2)
kanni nan mAmaThiL soozhtharu
poompozhiR kAvirith thennarangam
manniya seer maThusooThanA kEsavA
pAviyEn vAzhvuganThu
unnai yiLangandru mEikkach
siRu kAlE yootti yorup paduththEn
ennil manam valiyALoru peNNillai
enkuttanE muththam thA
Purport
You reside in Srirangam, a place surrounded by great
walls; Flowering trees abound nourished by Cauvery river;
O Madhusudana, Kesava, embodiment of auspiciousness!
Sinful I am, I sent You, after feeding, behind calves
early morning; No woman in this world as stone hearted
as I am My child, forgive me, give me a kiss!
(3)
kAdugaloodu pOyk kandrugaL
mEiththu maRiyodi kArkkOdal pooch
choodi varugindra ThAmOTharA
katRuththooLi kANunnudambu
pEdai mayiR sAyal pinnai maNALa
neerAtta maiththu vaiththEn
AdiyamuThu seiyyappanu mundilan
unnOdudanE yuNbAn.
Purport
Wandering in the forests to let the calves graze;
You run ahead of calves to gather them;
Day's work done, You return home wearing glory lily
flowers; Damodara! Your sacred body smeared with
dust stirred by calves O beloved of Nappinnai, who is
pretty like a peahen; I have set up everything for Your bath;
Take bath and eat;Your father not going to eat without You.
(4)
kadiyAr pozhilaNi vEngadavA
karumbOrERE nIyugakkung
kudaiyunj cheruppung kuzhalun tharuvikkak
koLLAThE pOnAi mAlE
kadiya vengAnidaik kandrinpin pOna
siRuk kuttach chengamala
vadiyum veThumbi unkaNgaL
sivanThA yasainThittAi nI embirAn
Purport
Sweet scented flowers bloom across Thiruvengadam where You
stand and shower Your grace; You resemble a fighting bull
Ever in love with the calves; You refused to take your
footwear, hood and flute; but went behind calves, O child;
roaming the forests in scorching heat Your tender feet
aches and eyes glow red; My lord, Your body looks exhausted.
(5)
patRar nadunga mun pAnja sanniyaththai
vAi vaiththa pOrERE en
sitRAyar singamE sIThai maNALA
siRuk kuttach chengaN mAlE
sitRadaiyunj siRup paththiramum
ivai kattilin mEl vaiththup pOi
katRAyarOdu nI kandrugaL mEiththuk
kalanThudan vanThAi pOlum
Purport
Once before, when You blew the Panchajanya conch to start
the Bharatha war; Your foes trembled with fear. Among the
cowboys, You are like a lion cub! Beloved of Sita piratti!
O little child! Great lord! Your eyes are like red lotus
flowers; In a hurry, You ran away with the cowboys and the
calves leaving behind your small turban and a tiny sword
on the cot; grazing job completed,
You all returned home together.
(6)
anj chudarAzhi yun kaiyagath thEnThum
azhagA nI poigai pukku
nanjumizh nAgaththinOdu piNangavum
nAnuyir vAzhnThirunThEn
enseiyya vennai vayiRu maRukkinAi
yEThumOr achchamillai
kanjan manaththukku ugappanavE seiThAi
kAyAm poo vaNNang konDAi
>
Purport
Holding the Conch in Your hand, You radiate brilliant light;
when You entered the big pond and fought with Kalia, the
evil serpent; I barely survived that episode; why do You
make my stomach churn; O, You don't seem to be afraid a bit;
but continue to do things that pleases wicked Kamsa.
(7)
pandriyu mAmaiyu mInamumAgiya
pAR kadal vaNNA vunmEl
kandrinu ruvAgi mEi pulaththE vanTha
kaLLa vasurar thammai
sendru pidiththuch siRuk kaigaLAlE
viLangA eRinThAi pOlum
endrumen piLLaikkuth
thImaigaL seivArgaL angana mAvargaLE
Purport
You incarnated as Wild Boar, Tortoise and Fish O, Milky ocean
hued Krishna! When an Asura, with an intention to harm You;
came disguised as calf to the grazing fields; You caught him
with Your tiny hands tossed him up a wood apple tree and
together felled its evil fruits; whenever those who do harm
to my Son, will meet with the same result as above.
(8)
kEttaRiyAThana kEtkindREn
kEsavA kOvalar inthiraRku
kAttiya sORung kaRiyun thayirung
kalanThu danuNdAy pOlum
ootta muthalilEnundran naikkondu
orupOThu menak kariThu
vAttamilAp pugazh vAsuThEvA
unnai yanjuva nindru thottum
Purport
Hitherto unheard about You the story that I hear today from
the folks; Cooked rice, greens and curd that were sent for
Indra by the Gopis You gulped whole of them in one go !
I have no wherewithal to foster You Even once would be hard
for me to sustain You O Vasudeva of everlasting fame;
Starting today, I am scared of You.
(9)
thiNNAr veN changudaiyAi
thirunAL thiruvONa mindrEzhunAL mun
paNNEr mozhiyAraik koovi muLai yattip
pallAndu kooRuviththEn
kaNNAlanj seyyak
kaRiyung kalaththa tharisiyu mAkki vaiththEn
kaNNA nI nALaith thottuk kandrin pin pOgEl
kOlanj seiThingEyiru.
Purport
You hold a robust white Conch, O Krishna; Seven days hence
is Your birth star Tiruvonam I called sweet-tongued girls
who performed auspicious rituals for You I have collected
rice and veg for the momentous occasion; commencing tomorrow
You don't go behind calves. Gracing Yourself, stay home.
(10)
putRaRaval kula soThai nallAichchi
than puththiran gOvinThanai
katRinam mEiththu varak kanduganthu avaL
kaRpiththa mAtRamellAm
setRa milAThavar vAzhtharu
then puThuvai vittu chiththan sol
katRivai pAdavallAr
kadal vaNNan kazhaliNai kANbargaLE
Purport
Her slender waist resembling the hood of a snake living in a den;
Yasoda, the good cowherd woman rejoices in seeing her Son,
Govinda, return with the calves after the grazing is done;
All the words that she spoke about Krishna rendered here as
pAsurams by periAzhwAr hailing from Srivilliputtur,
where good hearted live; who learn and recite these,
will see the ocean hued Lord's feet.
சாராம்சம்
சிறுபிள்ளை கண்ணன் கன்றுகளை மேய்த்து
விட்டு வீடு திரும்புவதை ஆவலுடன்
எதிர்நோக்கியிருக்கும் யசோதை, அவனுடைய
திருமேனியின் அழகை தானும் அனுபவித்து,
பிறரையும் அனுபவிக்கச் செய்கிறாள். அதே
சமயம், காட்டில் அலைந்துவிட்டு வந்ததால்
அவனுடைய திருமேனி வாடியிருப்பதை கண்டு
மனம் நொந்து போகிறாள். கண்ணனின்
அசாத்திய சாகசங்களை அவள் பெருமையாக
ஒருபுறம் பேசினாலும், மறுபுறம் அவளுக்கு
இப்பிள்ளையை கண்டு பயமேற்படுகிறது.
(1)
சீலைக் குதம்பை யொருகா தொருகாது
செந்நிற மேற்றோன்றிப்பூ
கோலப் பணைக்கச்சுங் கூறையுடையும்
குளிர் முத்தின் கோடாலமும்
காலிப்பின்னே வருகின்ற
கடல் வண்ணன் வேடத்தை வந்து காணீர்
ஞாலத்துப் புத்திரனைப் பெற்றார்
நங்கைமீர் நானே மற்றாருமில்லை.
பாசுர அனுபவம்
ஒரு காதில் துணித்திரியையும் மற்றொரு
காதில் சிவப்பு நிற கார்த்திகைப் பூவையும்
சொருகிக் கொண்டும், திருப்பீதாம்பரத்தை
உடுத்தியும், இடுப்பில் அழகிய பெரிய
கச்சுப் பட்டை கட்டியும், திருமார்பில் குளிர்ந்த
முத்து மாலையை அணிந்தும், கடல் நிற
வண்ணனான கண்ணன் கன்றுகளின் பின்னே,
அவைகளை மேய்த்து விட்டு வீடு திரும்பி வரும்
காட்சியை வந்து பாருங்கள் பெண்களே!
இவ்வுலகத்தில் இப்பேர்பட்ட பிள்ளையைப்
பெற்றவள் நானேயன்றி வேறு யாருமில்லை!
(2)
கன்னி நன் மாமதிள் சூழ்தரு
பூம்பொழிற் காவிரித் தென்னரங்கம்
மன்னிய சீர் மதுசூதனா கேசவா
பாவியேன் வாழ்வுகந்து
உன்னை யிளங் கன்று மேய்க்கச்
சிறுகாலே யூட்டி யொருப்படுத்தேன்
என்னில் மனம் வலியாளொரு பெண்ணில்லை
என் குட்டனே முத்தம் தா.
பாசுர அனுபவம்
அழகிய பெரிய மதில்கள் சூழ்ந்ததும்,
பூஞ்சோலைகளோடு கூடிய காவேரி நதிக்
கரையிலமைந்ததுமான தென் திருவரங்கத்தில்
எழுந்தருளியிருக்கும் கல்யாண குண சீலனான
மதுசூதனா! கேசவா! பாவியாகிய நான்,
ஜீவனத்தை உத்தேசித்து உன்னை அதி
காலையிலேயே உண்ண வைத்து, கன்றுகளின்
பின்னே, அவைகளை மேய்த்துவருவதற்காக,
போகச் சம்மதித்தேன். என்னைக் காட்டிலும்
கல் நெஞ்சம் படைத்த வேறொரு பெண்
இவ்வுலகில் இல்லை. என் குழந்தையே!
எனக்கு ஒரு முத்தம் கொடு!
(3)
காடுகளூடு போய்க் கன்றுகள்
மேய்த்து மறியோடி கார்க்கோடல் பூச்
சூடி வருகின்ற தாமோதரா
கற்றுத்தூளி காணுன்னுடம்பு
பேடை மயிற் சாயல் பின்னை மணாளா
நீராட்ட மைத்து வைத்தேன்
ஆடியமுது செய்யப்பனு முண்டிலன்
உன்னோடுடனே யுண்பான்.
பாசுர அனுபவம்
காடுகள் பல சென்று, கன்றுகளின் முன்னே
போய் அவைகளை சிதற விடாமல் மேய்த்து விட்டு,
பெரிய கார்த்திகைப் பூவை தலை முடியில் சூடியவாரு
வீடு திரும்பும் தாமோதரா! கன்றுகள் கிளப்பிய
புழுதி உன் திருமேனியில் படர்ந்திருக்கிறது. பெண்
மயில்போல் அழகுடைய நப்பின்னை பிராட்டியின்
மணாளனே! உன்னைக் குளிப்பாட்ட தயாராக
இருக்கிறேன். உடனே நீராடி அமுது செய்ய வா.
உன்னோடு கூட சாப்பிட வேணும் என்பதற்காக
உன் தகப்பனாரும் உண்ணாமல் இருக்கிறார்.
(4)
கடியார் பொழிலணி வேங்கடவா
கரும்போரேறே நீயுகக்குங்
குடையுஞ் செருப்புங் குழலுந்தருவிக்கக்
கொள்ளாதே போனாய் மாலே
கடிய வெங்கானிடைக் கன்றின்பின் போன
சிறுக்குட்டச் செங்கமல
வடியும் வெதும்பி உன்கண்கள்
சிவந்தா யசைந்திட்டாய் நீ எம்பிரான்.
பாசுர அனுபவம்
நறுமணம் வீசும் சோலைகள் மலர்ந்திருக்கும்
திருவேங்கட மலையில் அருள் பாலிப்பவனே,
முறுக்கேறிய காளை போன்றவனே, கன்றுகளிடத்தில்
ப்ரியமுள்ளவனே, நீ விரும்பிய செருப்பும், குடையும்,
குழலையும் நான் கொடுத்தும் அவைகளை பெற்றுக்
கொள்ளாமல் சென்றாய். சிறு பிள்ளையாகிய நீ
கன்றுகளின் பின் வெய்யில் தகிக்கும் கொடிய
காட்டினில் பிஞ்சு கால்கள் வெதும்பும் படியும்,
கண்கள் சிவக்கும் படியும் அலைகிறாய். என்
ஸ்வாமியே,உன் உடம்பும் சோர்ந்து காணப்படுகிறது.
(5)
பற்றார் நடுங்க முன் பாஞ்ச சன்னியத்தை
வாய் வைத்த போரேறே என்
சிற்றாயர் சிங்கமே சீதை மணாளா
சிறுக்குட்டச் செங்கண்மாலே
சிற்றாடையுஞ் சிறுப்பத்திரமும்
இவை கட்டிலின் மேல் வைத்துப்போய்
கற்றாயரோடு நீ கன்றுகள் மேய்த்துக்
கலந்துடன் வந்தாய் போலும்.
பாசுர அனுபவம்
முன்பொரு சமயம் பாரதப் போரில் பாஞ்சஜன்யம்
என்னும் சங்கை உன் திருவாயில் வைத்து ஊதி
பகைவர்களை நடுங்கும்படி செய்த, காளை
போன்ற, கண்ணனே! சிறு இடைப்பிள்ளைகளுள்
சிங்கக்குட்டி போன்றவனே! சீதை பிராட்டியின்
மணாளனே! சிறு பிள்ளையே! சிவந்த தாமரைப்
பூவை ஒத்த கண்களையுடைய பெருமானே!
நீ உன்னுடைய சிறிய பரிவட்டமும், சிறிய
வாளையும் கட்டிலின் மேல் வைத்துவிட்டு,
கன்றுகளை மேய்க்கப் போகும் அவசரத்தில்,
அவைகளை எடுத்துக்கொள்ள மறந்தவனாய்
இடைப்பிள்ளைகளுடன் சென்று, கன்றுகளை
மேய்த்து விட்டு அவர்களுடன்
ஒன்றாகச் சேர்ந்து வந்தாயல்லவோ.
(6)
அஞ் சுடராழி யுன் கையகத்தேந்தும்
அழகா நீ பொய்கை புக்கு
நஞ்சுமிழ் நாகத்தினோடு பிணங்கவும்
நானுயிர் வாழ்ந்திருந்தேன்
என்செய்ய வென்னை வயிறு மறுக்கினாய்
ஏதுமோ ரச்சமில்லை
கஞ்சன் மனத்துக்குகப்பனவே செய்தாய்
காயாம்பூ வண்ணங் கொண்டாய்.
பாசுர அனுபவம்
உன் திருக்கையில் சங்கை ஏந்தி அழகிய
ஒளியுடன் திகழ்பவனே. நீ பொய்கையில் புகுந்து
காளியன் என்கிற விஷப் பாம்புடன் சண்டையிட்ட
போதும் நான் ஜீவித்திருந்தேன், எதுக்காக என்
வயிற்றை கலக்கும்படி செய்கிறாய். காயாம்பூ
போல் அழகிய வடிவுள்ளவனே! உனக்கு சிறிதும்
பயமில்லையே. கம்சனின் சூழ்ச்சியான மனதிற்கு
ஏற்றவாறு இப்படிச் செய்கிறாயே!
(7)
பன்றியுமாமையு மீனமுமாகிய
பாற் கடல் வண்ணா வுன்மேல்
கன்றினுருவாகி மேய்புலத்தே வந்த
கள்ள வசுரர் தம்மை
சென்று பிடித்துச் சிறுக்கைகளாலே
விளங்கா எறிந்தாய் போலும்
என்றுமென் பிள்ளைக்குத்
தீமைகள் செய்வார்கள் அங்கனமாவர்களே
<
பாசுர அனுபவம்
பன்றியாய், ஆமையாய், மீனாய் அவதார
மெடுத்தவனே ! பாற்கடலின் வண்ணத்தை
உடையவனே! உனக்கு தீங்கு நினைத்து
கன்றுபோல் வேடம் எடுத்து நிலத்தை மேய
வந்த கள்ள அசுரனை உன் சிறு கைகளால்
பிடித்து விளாமரத்தின் மீது வீசியெறிந்து,
அசுரத்தன்மை கொண்ட விளாங்காய்களையும்
அக்கன்றுடன் சேர்த்து வீழ்த்தினாயன்றோ!
என் பிள்ளைக்கு தீங்கு செய்பவர்கள் என்றும்
அவ்வாறே அழிந்து போவார்கள்.
(8)
கேட்டறியாதன கேட்கின்றேன்
கேசவா கோவலர் இந்திரற்கு
காட்டிய சோறுங் கறியுந்தயிருங்
கலந்து டனுண்டாய் போலும்
ஊட்ட முதலிலேனுன்றன் னைக்கொண்டு
ஒருபோது மெனக் கரிது
வாட்டமிலாப் புகழ் வாசுதேவா
உன்னை யஞ்சுவ னின்றுதொட்டும்
பாசுர அனுபவம்
இதுவரை நான் உன்னைப்பற்றி கேட்காதவற்றை
இன்று பிறர் சொல்ல தெரிந்துகொண்டேன்!
கோபாலர்கள் இந்திரனுக்காக அனுப்பிய சோறு,
காய் கறிகள், தயிர் இவைகளை எல்லாம்
ஒன்றாகக்கலந்து மொத்தமாக உண்டாயாமே
நீ ! உன்னை ஊட்டி வளர்க்க வசதி என்னிடம்
இல்லை. இனி ஒரு வேளை கூட உன்னை வைத்து
சமாளிப்பது எனக்கு கடினம். என்றும் நீங்காத
புகழுடன் விளங்கும் வாசுதேவனே! இன்றுமுதல்
உன்னைக் குறித்து எனக்கு பயம் ஏற்படுகிறது.
(9)
திண்ணார் வெண் சங்குடையாய்
திருநாள் திருவோண மின்றேழுநாள் முன்
பண்ணேர் மொழியாரைக் கூவி முளை யட்டிப்
பல்லாண்டு கூறுவித்தேன்
கண்ணாலஞ் செய்யக்
கறியுங் கலத்த தரிசியு மாக்கி வைத்தேன்
கண்ணா நீ நாளைத் தொட்டுக் கன்றின்பின் போகேல்
கோலஞ் செய்திங்கேயிரு
பாசுர அனுபவம்
நல்ல திடமான வெண்ணிற சங்கை ஏந்தியுள்ள
கண்ணா! இன்றிலிருந்து ஏழு நாட்களில்
உன்னுடைய பிறந்த நக்ஷத்திரமாகிய
திருவோணம். அழகான பேச்சையுடைய
பெண்களை அழைத்து உனக்கு மங்கள
காரியங்களை செய்வித்தும், மங்களமும்
பாடவைத்தேன். உன்னுடைய இத்திருக்
கல்யாணத்தை கொண்டாட அரிசி, காய்
கறிகளை பாத்திரங்களில் சேமித்து வைத்துள்ளேன்.
நீ நாளை தொடங்க கன்றுகளின் பின்னே
போக வேண்டாம். உன்னை நன்றாக
அலங்கரித்துக்கொண்டு வீட்டிலேயே இருந்துவிடு.
(10)
புற்றவல்குல சோதை நல்லாய்ச்சி
தன் புத்திரன் கோவிந்தனை
கற்றினம் மேய்த்து வரக் கண்டுகந்து, அவள்
கற்பித்த மாற்றமெல்லாம்
செற்ற மிலாதவர் வாழ்தரு
தென் புதுவை விட்டு சித்தன் சொல்
கற்றிவை பாடவல்லார்
கடல் வண்ணன் கழலிணை காண்பர்களே
பாசுர அனுபவம்
புத்திலிருக்கும் பாம்பு படம் எடுத்தாற் போல்
விளங்கும் மெல்லிய இடுப்பையுடைய நல்ல
உள்ளம் படைத்த ஆய்ச்சியான யசோதை,
தன்னுடைய பிள்ளை கோவிந்தன் (கண்ணபிரான்)
கன்றுகளை மேய்த்து விட்டு வரும் காட்சியை
கண்டு மகிழ்ந்து, அவனை குறித்து சொன்ன
வார்த்தைகளை, பகைமை உள்ளம் இல்லாதவர்கள்
வாழும் அழகிய ஸ்ரீவில்லிபுத்தூரின் பெரியாழ்வார்,
பாசுரங்களாக அருளிச் செய்திருக்கும் இவற்றை
கற்றறிந்து பாடவல்லவர்கள், கடல் நிறக்
கண்ணனின் திருவடிகளை காணும்
பெரும் பாக்கியம் பெறுவர்கள்.
Summary
These pAsurams depict Yasoda's intense love for Krishna.
She sends Krishna behind grazing calves. However she
laments that by sending Him behind calves and to roam in
forests, she has not only, unnecessarily, prevented Him
from displaying His mischievous deeds in Thiruvaippaadi
town, but committed a grave sin in subjecting Him to harsh
environment of forests and mountains.
Come, let us also share her pain.
(1)
anjana vaNNanai Ayar kOlak kozhunThinai
manjana mAtti manai gadORun thiriyAmE
kanjanaik kAynTha kazhaladi nOvak kandrinpin
en seyap piLLaiyaaip pOkkinEn elle pAvamE
Purport
Black hued Lord of the cowherd clan, usually set free after a bath;
stalked now from His ways of playing in others' homes;
whacked Kamsa then with His feet, but now His legs in pain;
slack I am, that I let Him go behind calves; Oh, Its a grave sin.
(2)
patru manjaL poosip pAvai mArodu pAdiyil
chitril sidaiththengum thImai seiThu thiriyAmE
katruth thooLiyudai vEdar kAnidaik kandrinpin
etrukken piLLaiyaip pOkkinEn ellE pAvamE
Purport
Smears turmeric on the girls and so He plays;
tears into their toy houses built with sand and gravel
fears surround as He roams in dusty hunters' forests
cheers no more, I sent Him behind calves, Oh, Its a grave sin.
(3)
nanmaNi mEgalai nangai mArodu nAdoRum
ponmAni mEni puzhuThi yAdith thiriyAmE
kanmaNi nindraThir kAnaTharidaik kandrinpin
enmaNi vaNNanaip pOkkinEn ellE pAvamE
>
Purport
Wearing gem bedecked jewels in their waists, the girls would play
pairing Him; His golden body would then be covered in dust
Sparing not His freedom, I sent Him into harsh hilly forest behind calves
Daring indeed I am in sending Him like that, Oh Its a grave sin.
(4)
vaNNak karunguzhal mAThar vanThalar thootrida
paNNip pala seiThu ippAdi engun thiriyAmE
kaNNukku iniyAnaik kAnaTharidaik kandrinpin
eNNaRkku ariyAnaip pOkkinEn ellE pAvamE
Purport
Lovely coiffed cowgirls complaining about Him
Bubbly Krishna keeps playing mischief in the town
Lively He is, yet made to roam in terrible forest behind calves
Dumbly I sent Him away, Oh Its a grave sin.
(5)
avvav vidam bukku avvAyar peNdirk kaNukkanAy
kovvaik kanivAi koduththuk koozhamai seiyyAmE
evvunj silaiyudai vedar kAnidaik kandrinpin
Theivath thalaivanaip pOkkinEn ellE pAvamE
Purport
Locking His red lips with those of cowgirls
Talking sweet words, He, the lord of gods, wanders
Blocking Him from being His self I sent Him behind calves and;
walking among hunters in forest; Oh Its a grave sin.
(6)
midaRu mezhu mezhuththOda veNNai vizhungip pOy
padiRu pala seiThu ippAdi engun thiriyAmE
kadiRu pala thiri kAnaTharidaik kandrinpin
idaRa ven piLLaiyaip pOkkinEn ellE pAvamE
Purport
Gulping butter smoothly down the throat He runs;
Hopping, He enters homes and makes off with things;
Stopping Him doing all these, I sent Him behind calves and;
flopping in forest where wild tuskers roam, Oh Its a grave sin.
(7)
vaLLi nudang idai mAThar vanThalar Thootrida
thuLLi viLaiyAdith thOzharOdu thiriyAmE
kaLLi yuNangu veng kAnaTharidaik kandrinpin
puLLin thalaivanaip pOkkinEn ellE pAvamE
Purport
Slender waisted cowgirls make complaints about Krishna;
pretender He is, unheeded, He jumps and plays with His friends.
offender I am, the lord of Garuda is sent behind calves.
Tender is His feet, roasted in hot forest sands, Oh Its a grave sin.
(8)
panniru thingaL vayitriR kondavap pAnginAl
enniLang kongai amuTha mootti yeduththi yAn
ponnadi nOvap pulariyE kAniR kandrinpin
ennilang singaththaip pOkkinEn ellE pAvamE
Purport
Borne Him twelve months in my womb with Love
Born like a young Lion, I fed Him my breast milk and nurtured
Morn I sent Him into forest behind calves
Torn I feel; that I put His golden feet in pain, Oh, Its a grave sin
(9)
kudaiyunj seruppung kodAThE ThAmOTharanai nAn
udaiyung kadiyana ooNdru vembaraR kaLudai
kadiya veng kAnidaik kAladi nOvak kandrinpin
kodiyE nen piLLaiyaip pOkkinEn ellE pAvamE
Purport
Unkind, I did not give my son, Damodharan, hat and slippers.
Blind I am, that I sent Him walking across scorching forest lands;
find now that sharp stones prick His lotus feet and hurt;
Mind disarrayed, I sent Him behind calves, Oh, Its a grave sin.
(10)
endrum enak kiniyAnai en maNi vaNNanai
kandrinpin pOkkinEn endru asOThai kazhaRiya
pon Thigazh mAdap puThuvaiyar kOn pattan sol
in thamizh mAlaigaL vallavarkku idar illaiyE
Purport
Providing bliss to me always, my Lord who shines like a blue pearl;
Abiding thus , Yasoda laments why she sent Krishna behind calves;
Presiding at Srivilliputtur, periAzhwAr renders in sweet tamizh;
Deciding, who recite this garland of pasurams, will meet with no trouble.
சாராம்சம்
யசோதை தன் மகன் கண்ணனிடம் வைத்திருக்கும்
அளவு கடந்த அன்பு, பாசம்,பக்திக்கு இப்பாசுரங்கள்
ஒரு எடுத்துக்காட்டு. அவன் ஆயர்பாடியில் செய்யும்
தீமைச் செயல்களை தடுக்கவோ என்னவோ,
யசோதை கண்ணனை காட்டிற்குள் கன்றுகளை
மேய்த்துவர அனுப்புகிறாள். ஆனால் அப்படி
அவனை அனுப்பி விட்ட பிறகு, அவள் மனம்
படாத பாடு படுகிறது. கண்ணனை அவன்
போக்கில் விடாமல், அவன் திருப்பாதங்கள்
நோக, கொடிய காட்டில் அவனை கன்றின் பின்
போகவிட்டேனே, என்ன பாவம் செய்தேன், என
மிகவும் மனம் நொந்து போகிறாள் யசோதை.
அந்த சோகத்தை நாமும் பகிர்ந்து கொள்வோம்.
(1)
அஞ்சன வண்ணனை ஆயர்கோலக் கொழுந்தினை
மஞ்சன மாட்டி மனைகடோறுந்திரியாமே
கஞ்சனைக் காய்ந்த கழலடி நோவக்கன்றின்பின்
என்செய்யப் பிள்ளையைப் போக்கினேன் எல்லேபாவமே.
பாசுர அனுபவம்
என் பிள்ளை கண்ணன் மை நிறம் கொண்டவன்,
இடையர்களின் தலைவன். கம்சனை தன் பிஞ்சு
கால்களால் எட்டி உடைத்தவன். அவனைக்
குளிப்பாட்டி சுதந்திரமாக வீடு வீடாகத் திரிய
விடாமல், சிலம்பு அணிந்த அவன் திருப்பாதங்கள்
வலிக்கும்படியாக நான் ஏன் அவனை
கன்றுகளின் பின் போகவிட்டேன்.
அய்யோ! என்ன பாவம் செய்துவிட்டேன்!
(2)
பற்று மஞ்சள் பூசிப் பாவைமாரொடு பாடியில்
சிற்றில் சிதைத்தெங்கும் தீமை செய்து திரியாமே
கற்றுத் தூளியுடை வேடர் கானிடைக் கன்றின்பின்
எற்றுக்கென் பிள்ளையைப் போக்கினேன் எல்லேபாவமே
பாசுர அனுபவம்
தாங்கள் அரைத்த மஞ்சள் சரியாகப் பற்றுகிறதா
என திருவாய்பாடியிலுள்ள பெண்கள் கண்ணனின்
கரு நிற திருமேனியில் பூசிப்பார்க்கச் செய்வது,
அவர்கள் விளையாட்டாக செய்து வைத்திருக்கும்
மணல் வீடுகளை தன் திருக்கால்களால் உதைத்து
தகர்த்துவது, இவ்வாறு பல குறும்புகளை எங்கும்
செய்துகொண்டு அவ்விடைப்பெண்களோடு
கண்ணனை திரியவிடாமல், வேடர்கள்
வேட்டையாடும் காடுகளிலும், புழுதியைக்
கிளப்பும் கன்றுகளின் பின்னேயும் அவனை
நான் ஏன் போகவிட்டேன். அய்யோ!
என்ன பாவம் செய்துவிட்டேன்!
(3)
நன்மணி மேகலை நங்கைமாரொடு நாடொறும்
பொன்மணிமேனி புழுதியாடித் திரியாமே
கன்மணி நின்றதிர் கானதரிடைக் கன்றின்பின்
என்மணி வண்ணனைப் போக்கினேன் எல்லேபாவமே
பாசுர அனுபவம்
நல்ல நவ மணிகள் பொருந்திய ஆடை
ஆபரணங்களை தங்கள் இடைகளில் அணிந்துள்ள
இடைப்பெண்களோடு கூட, நீல மணி போன்ற
அழகிய திருமேனியில் புழுதி படிய கண்ணனைத்
தினந்தோறும் திரிய விடாமல், பயங்கரமான
ஒலியை பிரதிபலிக்கும் மலைகளால் சூழ்ந்த
கடும் காட்டுப் பாதையில் நான் ஏன் அவனை
கன்றுகளின் பின் போகவிட்டேன்.
அய்யோ! என்ன பாவம் செய்துவிட்டேன்!
(4)
வண்ணக் கருங்குழல் மாதர் வந்தலர் தூற்றிட
பண்ணிப் பல செய்து இப்பாடியெங்குந் திரியாமே
கண்ணுக்கினியானைக் கானதரிடைக் கன்றின்பின்
எண்ணற்கரியானைப் போக்கினேன் எல்லேபாவமே
பாசுர அனுபவம்
திருவாய்ப்பாடி முழுதும் தீமைச் செயல்களை
செய்துகொண்டு திரியும், கண்ணுக்கு விருந்தளிக்கும்
அழகிய திருமேனியைக் கொண்ட, கண்ணனைப்
பற்றி, கருங் கூந்தலழகுடைய இடைப்பெண்கள்
என்னிடம் வந்து குறை கூறும் பேறு பெறாமல்,
எண்ணத்தினால் புரிந்துகொள்ள முடியாதவனை
நான் ஏன் கடும் காட்டுப் பாதைகளிலும்,
கன்றுகளின் பின்னும் போகவிட்டேன்.
அய்யோ! என்ன பாவம் செய்துவிட்டேன்!
(5)
அவ்வவ்விடம்புக்கு அவ்வாயர் பெண்டிர்க் கணுக்கனாய்
கொவ்வைக் கனிவாய் கொடுத்துக் கூழமை செய்யாமே
எவ்வுஞ் சிலையுடை வேடர்கானிடைக் கன்றின்பின்
தெய்வத் தலைவனைப் போக்கினேன் எல்லேபாவமே
பாசுர அனுபவம்
இடைப் பெண்கள் இருக்கும் இடத்திற்கு அந்தரங்கமாய்
சென்று தன்னுடைய கோவைப் பழம் போன்ற வாயை
அவர்களிடம் அனுபவிக்கத் தந்தும், அவர்களிடம்
இனிமையாகப் பேசிப் பழகியும், இப்படியாக இருக்க
வொட்டாமல், கண்ணனை, தேவர்களின் தலைவனை,
வில்லைக் கையில் ஏந்தி துன்பம் விளைவிக்கும்
வேடர்கள் உலாவும் காட்டிலே, கன்றுகளின்
பின்னே ஏன் போக விட்டேன்.
அய்யோ ! என்ன பாவம் செய்து விட்டேன்!
(6)
மிடறுமெழுமெழுத்தோட வெண்ணை விழுங்கிப்போய்
படிறு பலசெய்து இப்பாடியெங்குந்திரியாமே
கடிறு பலதிரி கான தரிடைக் கன்றின்பின்
இடற வென்பிள்ளையைப் போக்கினேன் எல்லேபாவமே
பாசுர அனுபவம்
வெண்ணையை தொண்டையில் வழுக்கி ஓடும்படி
விழுங்கி விட்டு, பிற வீடுகளுக்கு சென்று பல
திருட்டு வேலைகள் புரிந்து, இவ்விடைச்சேரி
எங்கும் கண்ணனைத் திரிய விடாமல்,
யானைகள் திரியும் காட்டுப் பாதையில் தடுமாறி
நடக்கும்படி என் மகனை கன்றுகளின்
பின்னே ஏன் போகவிட்டேன். அய்யோ !
என்ன பாவம் செய்துவிட்டேன்!
(7)
வள்ளி நுடங்கிடை மாதர் வந்தலர் தூற்றிட
துள்ளி விளையாடித் தோழரோடு திரியாமே
கள்ளியுணங்கு வெங் கான தரிடைக் கன்றிப்பின்
புள்ளின் தலைவனைப் போக்கினேன் எல்லேபாவமே
பாசுர அனுபவம்
கொடி போன்ற துவளா இடை கொண்ட
இடைப்பெண்கள் கண்ணனைப் பற்றி என்னிடம்
பழி சொல்லிக்கொண்டிருக்கையிலேயே, அவன்
அதைப் பொருட்படுத்தாமல் தோழர்களோடு
துள்ளி விளையாடிக்கொண்டிருக்க, அவனை,
கருட பட்சியின் தலைவனை, இவ்வாறு இருக்க
வொட்டாமல், கள்ளிச்செடியும் வெப்பம் தாங்காமல்
பால் வற்றி உலர்ந்து போகும் காட்டுப்பாதையில்,
கன்றுகளின் பின்னே நான் ஏன் போகவிட்டேன்.
அய்யோ ! என்ன பாவம் செய்துவிட்டேன்!
(8)
பன்னிருதிங்கள் வயிற்றிற் கொண்டவப் பாங்கினால்
என்னிளங் கொங்கை அமுதமூட்டியெடுத்தியான்
பொன்னடிநோவப் புலரியேகானிற் கன்றின்பின்
என்னிளங் சிங்கத்தைப் போக்கினேன் எல்லேபாவமே
பாசுர அனுபவம்
பன்னிரண்டு மாதங்கள் என் வயிற்றில் அன்பாகச்
சுமந்து, என் முலைப் பாலை உணவாக ஊட்டி
பாசத்தால் வளர்த்த பிள்ளையை, என் சிங்கக்
குட்டி கண்ணனை, இன்று அதிகாலையே எழுப்பி
காட்டில் கன்றின் பின் அவன் பொற்பாதங்கள்
வலிக்கும்படி போகவிட்டேன். அய்யோ !
என்ன பாவம் செய்துவிட்டேன் !
(9)
கொடையுஞ் செருப்புங் கொடாதே தாமோதரனை நான்
உடையுங் கடியன ஊன்று வெம்பரற்களுடை
கடியவெங்கானிடைக் காலடி நோவக் கன்றின்பின்
கொடியேனென் பிள்ளையைப் போக்கினேன் எல்லேபாவமே
பாசுர அனுபவம்
கொடியவளான நான், எம்பிரானான என்பிள்ளைக்கு
கொடையையும், செருப்பையும் கூடத்தராமல்,
கூரான உடைந்த பாறாங்கற்கள் காலில் குத்தும்படியும்,
அவன் திருப்பாதங்கள் நோகும்படியும், வெப்பம் மிகுந்த
காட்டில் கன்றின் பின் போகவிட்டேன்.
அய்யோ! என்ன பாவம் செய்துவிட்டேன்!
(10)
என்றுமெனக்கினியானை என்மணிவண்ணனை
கன்றின்பின் போக்கினேனென்று அசோதை கழறிய
பொன்திகழ்மாடப் புதுவையர் கோன் பட்டன்சொல்
இன்தமிழ் மாலைகள் வல்லவர்க்கு இடரில்லையே
பாசுர அனுபவம்
எப்போதும் எனக்கு இன்பமளிப்பவனாய்,
என் நீல மணி போன்ற தோற்றமுடைய
கண்ணனை கன்றுகளின் பின்னே காட்டில்
போக விட்டேனே என மனம் உடைந்து
யசோதை பிராட்டி கூறிய சொற்களை,
பொன் மாடங்கள் சூழ் ஸ்ரீவில்லிபுத்தூர்
தலைவன் பெரியாழ்வார் இனிய தமிழ்
மாலைகளாக அருளிச் செய்த இப்பாசுரங்களை
படிப்பவர்களுக்கு துன்பமில்லையாம்.
Summary
Hitherto Yasoda was of the opinion that Krishna is
an innocent boy like others in His category.
But, increasingly, she comes across His super-normal
activities, which on the one hand baffles her and on
the other makes her afraid. He also plays terrible
mischief with the girls in the village. She is neither
able to control nor admonish Him. A gradual realization
dawns on Her that He is none other than the Supreme in
human form. Realising His true form, She becomes
afraid to feed Him her breast milk.
(1)
than nEr Ayiram pillaigalOdu thaLarnadai ittu varuvAn
pon yEy neyyodu pAl amuThu undu oru puLLuvan poyyE thavazhum
minnEr nuNNidai vanjamagaL kongai thunja vAyvaiththa pirAnE!
annE! unnai aRinThu kondEn unakku anjuvan ammam tharavE
Purport
Toddling alongside thousands of Your mates,
Sneaking into houses, gulping golden ghee and milk
innocently crawling, sucking toxic breast of woman who laid baits
You are not a normal child, My Lord, afraid I am to feed You milk
(2)
ponpOl majanam Atti amuThu oottip pOnEn varumaLavu
ippAl van pArach chagadam iRach chAdi vadakkil agam pukku irunThu
minpOl nuNNidaiyAl oru kanniyai vEtruruvam seiThu vaiththa
anbA! unnai aRinThu kondEn unakku anjuvan ammam tharavE
Purport
Bathing Your golden body and feeding You milk, I took leave;
Before I returned, You smashed the wheel-a demon in disguise;
You then entered a house in north, morphed a lass by Your magic weave;
Afraid I am, to feed You milk, now I know that You are big and wise.
(3)
gummAyathodu vennai vizhungik kudath thayir sAyththup parugi
poim mAya maruThu Ana asuraraip pondruviththu indru nI vanThAy
im mAyam valla piLLai nambI! unnai enmaganE enbar nindrAr
ammA unnai aRinThu kondEn unakku anjuvan ammam tharavE
Purport
Devouring softly cooked pulses, butter, & binging curds;
felling twin trees that were possessed of evil to the core;
Standing now here, You are capable of magical feats beyond words;
others say 'my child' but not me; I'm afraid to feed You anymore!
(4)
mai Ar kaN mada Aychchiyar makkaLai maiyanmai seiThu avar pinpOy
koy Ar poonthugil patrith thani nindru kutram pala pala seiThAy
poyyA unnaip puRam pala pEsuva puththagathukku uL kEttEn
iyyA unnai aRinThu kondEn unakku anjuvan ammam tharavE
Purport
Taking aside mascara eyed cowherd girls holding their frilled dress;
enticing them, You followed them to a secluded spot;
unleashing amorous deeds, others gossip about You no less;
Your stories fill a book!I am afraid to feed You, You're not a tot!
(5)
muppOThum kadainThu Indiya vennaiyinOdu thayirum vizhungi
kappAl AyargaL kAviR koNarnTha kalathodu sAythup parugi
meippAl undu azhu piLLaigaL pOla nI vimmi vimmi azhugindra
appA! unnai aRinThu kondEn unakku anjuvan ammam tharavE
Purport
Splurging on fresh butter, curd and later;
gulping down milk from pots that cowgirls carry;
then drinking mine too and cried, like a cheater!
Lord! to feed You milk, I am afraid and wary!
(6)
karumbAr nIL vayaR kAy kathirch chennelaik
katRanirai maNdith thinna
virumbAk kandru ondru kondu viLangani
vIzha eRinTha pirAnE!
surumbAr menkuzhaR kanni oruththikkuch
choozhvalai vaiththuththiriyum
arambA! unnai aRinThu kondEn unakku
anjuvan ammam tharavE
Purport
With cows grazing around the Paddy fields-like sugarcane towers;
You saw a vicious calf pretend & threw it over a bad apple-wood tree;
its fruits fell, now You eyed a girl with bee-kissed flowers;
O Playful, Afraid I am to feed You milk, I know You are great and free.
(7)
maruttAr menkuzhaR kondu pozhil pukku vAivaiththu
av Ayartham pAdi
suruttAr menkuzhaR kanniyaR vanThu unnaich chuttrum
thozha nindra chOThi!
poruL thAyam illEn emberumAn! unnaip petra kutram
allAl matru ingu
arattA unnai aRinThu kondEn unakku
anjuvan ammam tharavE
Purport
The soft sound of Your flute makes one enchanted;
Lovely cowgirls with thin hair surround and worship thee;
illumined You stood, my Lord ! Nothing material I was granted
except You, a naughty child! To feed You milk, I am at sea!
(8)
vALA Agilum kANagillAr piRar makkaLai maiyanmai seiThu
thOLAl ittu avarOdu thiLaiththu nI sollap padAThana seiThAy
kELAr Ayar kulaththavar ip pazhi kettEn vAzhvillai nanThan
kALAy! unnai aRinThu kondEn unakku anjuvan ammam tharavE
Purport
Unaware of You, some dislike You, even if You do no wrong;
You stop not at seducing girls, hugging and romancing them
Everyone says You're a disgrace to us, defeated I cannot prolong
Lovely child of Nandagopa! to think of feeding You makes me dumb!
(9)
thAymAr mOr viRkappOvar thamappanmAr katrA niraip pinbu pOvarnI
AyppAdi iLang kannimArgaLai nErpadavEkondu pOThi
kAyvArkku endrum ugappanavE seiThu kaNdAr kazhaRath thiriyum
AyA! unnai aRinThukondEn unakku anjuvan ammam tharavE
Purport
women folk steps out to sell butter milk and men to graze cows
their girls alone at home ; stealthily You go to meet them
eloping with them to Your place, do things that suits Your foes
Boy! You wander, enraging all! to feed You milk, I dare not come!
(10)
thoththAr poonguzhal kanni oruththiyaich chOlaith thadam kondu pukku
muththAr kongai puNarnThu irA nAzhigai moovEzhu sendra pin vanThAy
oththArkku oththan pesuvar unnai urappavE nAn ondrum mAttEn
aththA unnai aRinThukondEn unakku anjuvan ammam tharavE
Purport
Taking her to the woods, the girl with a bunch of flowers
on her hair; embracing her breasts where a pearl necklace swayed;
ridiculed by Your foes, You returned home past midnight, so unfair
I have no strength to rebuke You. To feed You milk; I am dismayed
(11)
kArAr mEni niRaththu embirAnaik kadikamazh poonguzhal Aychchi
ArA innamuthu uNNath tharuvan nAn ammam thArEn endra mAtram
pArAr tholpugazhAn puThuvai mannan pattarbirAn sonna pAdal
yErAr innisai mAlai vallAr irudIkEsan adiyArE
Purport
These songs musically crafted by Periazhwar of Srivilliputtur fame
speaks about the Lord, who resembles dark dense cloud;
and Yasoda with scented flowers on hair, is scared to feed, coz of His name;
those who read these, will serve Hrusheekesa with heads bowed
சாராம்சம்
யசோதை தன் மகன் கண்ணனை இதுவரை
ஒன்றுமறியாத ஒரு சிறு பிள்ளையாகத்தான்
எண்ணி வந்தாள். ஆனால் அவன் அவ்வப்போது
அரங்கேற்றிய குரும்புச் செயல்களையும்,
அமானுஷ்ய செயல்களையும் கண்டு அவளுக்கு
ஒருபக்கம் ஆச்சர்யமும், ஒருபக்கம் பயமும்
ஏற்படுகிறது. அவளால் அவன் செய்யும்
விஷமத்தை கண்டிக்கவோ, கட்டுப்படுத்தவோ
இயலவில்லை. அவன் மேல் பழி சொல்
வருவதை தடுக்க முடியாமல் தவிக்கிறாள்.
அவன் தெய்வம்தான் என்பதை
உணர்கிறாள். அந்த உணர்வால்,
கண்ணனுக்கு பாலூட்ட தன்னுடைய
முலையைக் கொடுக்கவே அஞ்சுகிறாள் !
(1)
தன்நேர் ஆயிரம் பிள்ளைகளோடு
தளர்நடை இட்டு வருவான்
பொன்ஏய் நெய்யொடு பால்அமுது உண்டு
ஒரு புள்ளுவன்பொய்யே தவழும்
மின்நேர் நுண்ணிடை வஞ்சமகள் கொங்கை
துஞ்ச வாய்வைத்த பிரானே!
அன்னே!உன்னை அறிந்துகொண்டேன்
உனக்கு அஞ்சுவன் அம்மம் தரவே
பாசுர அனுபவம்
தன்னோடு கூட பிறந்த தன்னை ஒத்த, ஆயிரம்
பிள்ளைகளோடு தளர் நடையாய் வருகிறான்
கண்ணன்! பொன்நிற நெய், பால் இவற்றை
ஆய்ச்சிகளின் வீடுகளிலிருந்து திருடி நன்றாக
புசித்துவிட்டு, ஒன்றும் தெரியாத ஒரு சிறு
குழந்தை போல் தவழ்ந்து வேஷம் போடுபவன்
தான், ஒருசமயம் வஞ்சனையோடு வந்த
நூலிடை கொண்ட பேய்மகள் பூதனையின்
முலையில் தன் திரு வாயை வைத்து பாலை
உறிஞ்சி சுவைத்து அவளையும் மாண்டு
போகச்செய்தான்! எம்பெருமானே! உன்னை
இதுவரை என் மகனாய்த்தான்
எண்ணியிருந்தேன். ஆனால் நீ அருந்தெய்வம்
என்று உணர்ந்தபின், உனக்கு பாலூட்ட
என் முலையைத் தரவே பயமாக உள்ளது !
(2)
பொன்போல் மஞ்சனம் ஆட்டி
அமுது ஊட்டிப் போனேன் வருமளவு இப்பால்
வன் பாரச் சகடம் இறச் சாடி
வடக்கில் அகம் புக்கு இருந்து
மின்போல் நுண்ணிடையாள் ஒரு கன்னியை
வேற்றுருவம் செய்து வைத்த
அன்பா! உன்னை அறிந்துகொண்டேன்
உனக்கு அஞ்சுவன் அம்மம் தரவே
பாசுர அனுபவம்
தங்க பிம்பம் போலுள்ள உன் திருமேனியை
குளிப்பாட்டி, உனக்கு பாலமுதும் ஊட்டிவிட்டு
நான் யமுனையில் நீராடப் போனேன். நான்
திரும்பி வருவதற்குள், கடினமாயும், கனமாயும்
சக்கர வடிவுகொண்டு வந்த அசுரனை உதைத்து
நிலை குலைய வைத்து, பிறகு வடக்கிலுள்ள
வீட்டில் நுழைந்து, அங்கிருந்த மின்னிடை
கொண்ட ஒரு பெண்ணை வேறு ஒரு உருவமாகச்
செய்தவனே! உன் ஸ்வாமித்தனத்தை
புரிந்து கொண்டேன். உனக்கு பாலூட்ட
என் முலையைத் தரவே பயமாக உள்ளது !
(3)
கும்மாயத்தொடு வெண்ணெய் விழுங்கிக்
குடத் தயிர் சாய்த்துப் பருகி
பொய்ம் மாய மருது ஆன அசுரரைப்
பொன்றுவித்து இன்று நீ வந்தாய்
இம் மாயம் வல்ல பிள்ளை நம்பீ!
உன்னை என்மகனே என்பர் நின்றார்
அம்மா உன்னை அறிந்துகொண்டேன்
உனக்கு அஞ்சுவன் அம்மம் தரவே
பாசுர அனுபவம்
குழைந்த பருப்பையும் வெண்ணெயையும்
விழுங்கிவிட்டு, குடத்தில் நிரம்பியிருந்த தயிரை
சாய்த்து குடித்தும், பொய்யையும்,
மாயைகளையும் செய்யக்கூடிய அசுரர்கள்
புகலிடம் கொண்ட இரட்டை மரங்களை
விழுந்து முறியும்படி பண்ணியும், நீ இப்போது
ஒன்றும் செய்யாதவன் போல வந்து நிற்கிறாய்!
இப்படிப்பட்ட மாயச் செயல்களை செய்யவல்ல
பிள்ளையே ! பூர்ணனே! உன்னை
அறியாதவர்கள் 'என் மகனே' என்பார்கள்.
நானோ, நீதான் ஸர்வக்ஞன் என புரிந்து
கொண்டேன். உனக்கு பாலூட்ட என்
முலையைத் தரவே பயமாக உள்ளது !
(4)
மை ஆர் கண் மட ஆய்ச்சியர் மக்களை
மையன்மை செய்து அவர் பின்போய்
கொய் ஆர் பூந்துகில் பற்றித் தனி நின்று
குற்றம் பல பல செய்தாய்
பொய்யா உன்னைப் புறம் பல பேசுவ
புத்தகத்துக்கு உள் கேட்டேன்
ஐயா உன்னை அறிந்துகொண்டேன்
உனக்கு அஞ்சுவன் அம்மம் தரவே
பாசுர அனுபவம்
கண்களில் மையை இட்டுக்கொண்டு
பேதமையாக இருக்கும் இடைப் பெண்களை
உன்னிடம் மோஹிக்கப்பண்ணி அவர்களுடைய
கொசுவ மடிப்பு நிறைந்த அழகிய புடவைகளை
பிடித்துக்கொண்டு அவர்களின் பின்னேபோய்
மறைவாக நின்று கொண்டு பல பல தீமைகளை
நீ பண்ணினாய். அப்படி ஒன்றும் செய்யவில்லை
என்று பற்பல சொற்களால் பொய் சொல்லும் உன்
திறத்தைக் குறித்து ஒரு புத்தகமே எழுதும்படியாக
பலர் கூற என் காதால் கேட்டிருக்கின்றேன்.
அய்யனே, உன்னை அறிந்து கொண்டேன்.
உனக்கு பாலூட்ட பயமேற்படுகிறது!
(5)
முப்போதும் கடைந்து ஈண்டிய
வெண்ணெயினோடு தயிரும் விழுங்கி
கப்பால் ஆயர்கள் காவிற் கொணர்ந்த
கலத்தொடு சாய்த்துப் பருகி
மெய்ப்பால் உண்டு அழு பிள்ளைகள் போல
நீ விம்மி விம்மி அழுகின்ற
அப்பா! உன்னை அறிந்துகொண்டேன்
உனக்கு அஞ்சுவன் அம்மம் தரவே
பாசுர அனுபவம்
மூன்று போதுகளிலும் இடையரால்
கடையப்பட்ட திரண்ட வெண்ணை, தயிர்
இவைகளை புசித்து, அதுதவிர அவ்விடையர்கள்
காவடியில் சுமந்து வந்த பால்
முதலானவைகளை கலத்தோடு சாய்த்துப்
பருகியபின்பும், அந்த சம்பவத்தை மறைத்து,
பசிகொண்டவன் போல் நடித்து,
முலைப்பாலையும் உண்டு விம்மி விம்மி
அழுகின்ற பெரியோனே! உன்னை சுவாமி
என்று அறிந்துகொண்டேன். உனக்கு
பாலூட்ட பயமேற்படுகிறது!
(6)
கரும்பார் நீள் வயற் காய்கதிர்ச் செந்நெலைக்
கற்றாநிரை மண்டித் தின்ன
விரும்பாக் கன்று ஒன்று கொண்டு
விளங்கனி வீழ எறிந்த பிரானே!
சுரும்பார் மென்குழற் கன்னி ஒருத்திக்குச்
சூழ்வலை வைத்துத் திரியும்
அரம்பா ! உன்னை அறிந்துகொண்டேன்
உனக்கு அஞ்சுவன் அம்மம் தரவே
பாசுர அனுபவம்
அடர்ந்து பரந்து கிடந்தும், கரும்பு போல்
உயர்ந்தும் வளர்ந்திருந்த செந்நெல் கதிர்களை,
கன்றுகளோடு கூடின, மாடுகள் மேய்கையில்,
அதில் ஒரு கன்று மட்டும் அத்திரளிலே சேர்ந்து
மேய்கிறாற்போல் பாவனை செய்துகொண்டு
தின்னாமல் நிற்பதைக் கண்டு, இக்கன்று
ஒரு அசுரன் என்று அறிந்து, அக்கன்றை
பிடித்து மற்றொரு அசுரனால் ஆவேசிக்கப்
பட்டிருந்த விளாமரத்தில் வீசியெறிந்து
விளாம்பழங்கள் உதிரும்படி செய்த
பெருமானே! வண்டு மொய்க்கும் பூக்களை
தன்னுடைய மெல்லிய கூந்தலில்
அணிந்திருக்கும் ஒரு இளம் பெண்ணைக்
கவர்வதற்காக அவள் மேல் கண் வலையை
வீசித் திரியும் குறும்புக்காரனே! உன்னை
சுவாமி என்று அறிந்துகொண்டேன். உனக்கு
பாலூட்ட பயமேற்படுகிறது!
(7)
மருட்டார் மென்குழற் கொண்டு பொழில் புக்கு
வாய்வைத்து அவ் ஆயர்தம் பாடி
சுருட்டார் மென்குழற் கன்னியர் வந்து உன்னைச்
சுற்றும் தொழ நின்ற சோதி!
பொருள் தாயம் இலேன் எம்பெருமான்!
உன்னைப் பெற்ற குற்றம் அல்லால் மற்று இங்கு
அரட்டா உன்னை அறிந்துகொண்டேன்
உனக்கு அஞ்சுவன் அம்மம் தரவே
பாசுர அனுபவம்
வேணு கானத்தால் கேட்பவர்களை மயங்கச்
செய்யும் மெலிதான த்வனியை உடைய குழலைக்
கையில் பிடித்து, சோலைகளில் சென்று அந்தக்
குழலை வாயில் வைத்து ஊத, அங்கிருக்கும்
சுருண்ட மெல்லிய கூந்தலையுடைய இடைப்
பெண்கள் உன்னை சூழ்ந்து சேவிக்க, மிகுந்த
ஒளிப் பொலிவுடன் நின்றவனே! எமக்குப்
பெரியோனே! இப்படி தீராத குறும்பு செய்யும்
உன்னைப் பிள்ளையாகப் பெற்றதைத் தவிர
வேறு ஒரு பொருள் லாபமும் எனக்கு இவ்வூரில்
இல்லையே, தீம்பனே! உன்னை சுவாமி என்று
அறிந்துகொண்டேன்.உனக்கு
பாலூட்ட பயமேற்படுகிறது!
(8)
வாளா ஆகிலும் காணகில்லார்
பிறர் மக்களை மையன்மை செய்து
தோளால் இட்டு அவரோடு திளைத்து
நீ சொல்லப் படாதன செய்தாய்
கேளார் ஆயர் குலத்தவர் இப் பழி
கெட்டேன் வாழ்வில்லை நந்தன்
காளாய்! உன்னை அறிந்துகொண்டேன்
உனக்கு அஞ்சுவன் அம்மம் தரவே
பாசுர அனுபவம்
நீ ஒன்றும் செய்யாமலிருந்தாலும், உன்
பெருமை தெரியாதவர்கள் உன்னைப் பார்க்க
விருப்பமில்லாதிருக்கிறார்கள். இப்படியிருக்க,
மற்றவருடைய பெண்களை மயக்கியும்,
அவர்களைத் தோளால் அணைத்தும் ,
அவர்களோடு இன்புற்றும் நீ, வாயால் பேச
முடியாதவைகளை செய்து இடைக்குலத்தவர்களை
பழிக்கு ஆளாக்கினாய். நானோ இப்பழிகளைக்
கேட்டு தோற்றுப்போனேன்! இவ்வூரில் இனிமேல்
நான் வாழ முடியாது, நந்தகோபனுடைய அழகிய
மைந்தனே! உன்னை அறிந்துகொண்டேன்.
உனக்கு பாலூட்ட பயமேற்படுகிறது!
(9)
தாய்மார் மோர் விற்கப் போவர்
தமப்பன்மார் கற்றா நிரைப் பின்பு போவர்
நீ ஆய்ப்பாடி இளங் கன்னிமார்களை
நேர்படவே கொண்டு போதி
காய்வார்க்கு என்றும் உகப்பனவே செய்து
கண்டார் கழறத் திரியும்
ஆயா! உன்னை அறிந்துகொண்டேன்
உனக்கு அஞ்சுவன் அம்மம் தரவே
பாசுர அனுபவம்
பெண்களை தம் தம் வீடுகளில் தங்கவைத்து
விட்டு, தாய்மார்கள் மோர் விற்பதற்கு வெளியே
செல்வார்கள், தந்தைமார்கள் பசுக்களை
மேய்ப்பதற்கு சென்று விடுவார்கள். அப்படி
அவர்கள் இல்லாத சமயம் பார்த்து நீ அங்கு,
தனியே இருக்கும் இடைப் பெண்களை,
அவர்களிடத்தில் போய் சந்தித்து, நீ விரும்பிய
இடத்திற்கு அவர்களை அழைத்துச் செல்வாய்!
உன்னை ஏற்கனவே ஏசுபவர்கள், உன்னுடைய
இந்தச் செய்கைகளைக் கண்டு மேலும் உன்மேல்
பழி சுமத்த சந்தர்ப்பம் கிடைத்ததால்
சந்தோஷப்படுகிறார்கள். உன்னை விரும்பவர்கள்
கூட அவர்கள் வெறுக்கும்படி இப்படி
குறும்புகளைச் செய்து திரிகிறாயே! ஆயர்
குலச்செம்மலே! உன்னை தெய்வம்
என்று நான் அறிந்துகொண்டேன்.
உனக்கு பாலூட்ட பயமேற்படுகிறது!
(10)
தொத்தார் பூங்குழற் கன்னி ஒருத்தியைச்
சோலைத் தடம் கொண்டு புக்கு
முத்தார் கொங்கை புணர்ந்து இரா நாழிகை
மூவேழு சென்றபின் வந்தாய்
ஒத்தார்க்கு ஒத்தன பேசுவர்
உன்னை உரப்பவே நான் ஒன்றும் மாட்டேன்
அத்தா உன்னை அறிந்துகொண்டேன்
உனக்கு அஞ்சுவன் அம்மம் தரவே
பாசுர அனுபவம்
பூங்கொத்துக்களை தன் கூந்தலில் சூடியிருந்த
ஒரு கன்னிப் பெண்ணை பரந்த
சோலையொன்றிற்கு அழைத்துச் சென்று
அவளுடைய முத்து மணி மாலை தவழும்
ஸ்தனங்களைத் தழுவி அவளுடன் கூடி இரவு
மூன்றுயாமங்கள் கழிந்தபின் வீடு வந்து
சேர்ந்தாய். உன்னை பழி சொல்ல
நினைத்தவர்கள் உன்னுடைய தீம்புகளைக்
கண்டு தங்கள் இஷ்டப்படி பேசுகிறார்கள்.
உன்னை அதட்டவோ என்னால் முடியாது.
தந்தையே! உன்னை தெய்வம்
என்று நான் அறிந்துகொண்டேன்.
உனக்கு பாலூட்ட பயமேற்படுகிறது!
(11)
காரார் மேனி நிறத்து எம்பிரானைக்
கடிகமழ் பூங்குழல் ஆய்ச்சி
ஆரா இன்னமுது உண்ணத்தருவன் நான்
அம்மம் தாரேன் என்ற மாற்றம்
பாரார் தொல்புகழான் புதுவை மன்னன்
பட்டர்பிரான் சொன்ன பாடல்
ஏரார் இன்னிசை மாலை வல்லார்
இருடீகேசன் அடியாரே
பாசுர அனுபவம்
கருமையான மேகத்தின் நிறத்தை ஒத்த
எம்பிரானை குறித்து, நறுமணம் நிறைந்த
பூக்களை தன் கூந்தலில் அணிந்த யசோதை
(கண்ணனுக்கு திருப்தி தீர முலைப்பால் தந்த
போதிலும், அவனுடைய உண்மை ஸ்வரூபம்
அறிந்த பின்) அவனுக்கு பாலூட்ட அஞ்சுவள்
எனக் கூறும் பாசுரங்களை சொன்ன உலகில்
புகழ்பெற்றவரும், ஸ்ரீவில்லிபுத்தூரின்
தலைவருமான பெரியாழ்வார் இயலழகோடு
தொடுத்திருக்கும் இன்னிசை மாலையை
ஓதவல்லவர்கள் ஹ்ருஷீகேசனான
எம்பெருமானுக்கு அடியார்களாவர்கள்.
Summary
Krishna torments the cowgirls by taking away their
clothes while they were away bathing in the river.
He refuses to give the clothes back despite the girls
beg Him to do so. As this mischief is played by
Krishna unabated, the girls complain to Yasoda,
but to no avail. Unable to bear the trouble,
they feel that their lives would end if this
goes on unchecked. They wonder why Krishna takes
a tough stance against them even as He is engaged
in the role of protecting His devotees and punishing
the evil doers, which is amply evidenced by His Avatars.
Periazhwar narrates the Lord's punishing attitude towards
cowgirls contrasting with instances of His
protective and kinder aspects.
(1)
AtrilirunThu viLaiyAdu vOngaLai
sEtrA leRinThu vaLaithugil kaikkondu
kAtrin kadiyanAy Odi agampukku mAtramum
thArAnAl indru mutrum
vaLaithiRam pEsAnAl indru mutrum
Purport
While we play by the river side, He throws mud at us;
getaway with our dresses and bracelets, then run
swiftly into His house, answers not our calls
We are done ! no word about our bracelets, We are done !
(2)
kundalam thAzhak kuzhal thAzha nANthAzha
eNthisai yOrum iRainchith thozhuthEththa
vandamar pUnguzhalAr thugil kaikkondu
viNthOy maraththAnAl indru mutrum vEndavum
thArAnAl indru mutrum.
Purport
His ear rings swing, curly hair sways, neck chain dangles,
He is worshiped by all from the eight sides;
Just bee-kissed flowers on our hair; our clothes gone, we're in tangles
He sits atop sky high tree. We are done as He refuses and strides!
(3)
thadampadu thAmaraip poigai kalakki
vidampadu nAgaththai vAlpatri Irththu
padampadu painthalai mElezhap pAinThittu
udambai yasaiththAnAl indru mutrum
uchchiyil nindrAnAl indru mutrum
Purport
When the evil snake entered, the large lotus pond shook
as it splashed the waters and spewed venom, locals terrified
Lord pulled its tail and danced on its open soft hood. Look !
we are done! He dances on top of snake's hood. We are petrified!
(4)
thenukanAvi seguththu panagani
thAneRinThitta thadampeRun thOLinAl
vAnavar kOnvida vanTha mazhaithaduththu Anirai kAththAnAl
indru mutrum avaiyuyyak kondAnAl indru mutrum
Purport
Hurled Denukasura high at a palm tree;
the demon and the devilish fruits fell and perished.
Muscled up, held aloft a hill to shelter cows from Indra's rain spree
We are done! He succoured cows, we are finished.
(5)
Aychiyar chEri aLaithayir pAlundu
pErththavar kandu pidikkap pidiyundu
vEyththadan thOLinAr veNNai koL mAttAthu angu
AppuNdirunThAnAl indru mutrum
adiyundazhuThAnAl indru mutrum
Purport
guzzling thin curd and milk from the cowherd women's place;
disgruntled, He returns for some butter but gets caught
Denying His butter, the women tied Him up without grace
We are done! He gets beaten and cried, we are distraught.
(6)
thaLLith thaLar nadaiyittu iLam piLLaiyAy
uLLaththi nuLLE avaLai YuRanOkki
kaLLaththinAl vanTha pEychchi mulaiyuyir
thuLLach suvaiththAnAl indru mutrum
thuvakkaRa uNdAnAl indru mutrum
Purport
A toddler He was, yet knew the mind of poothana the devil !
who came to feed Him with a poisoned breast
He sucked the milk from her breast with a thrill !
We are done, He drank the poisoned milk, we are not so blest.
(7)
mAvali vELviyil mANuru vAychchendru
moovadi thAvendru iranTha im maNNinai
Oradiyittu iraNdAmadi thannilE
thAvadiyittAnAl indru mutrum
TharaNi yaLanThAnAl indru mutrum
Purport
Begging three feet land from king mahabali in the sacrificial rites
He tricked the king, one foot He measured the whole earth
the second foot that He threw up measured the heavenly heights
O We are done, He measured the worlds, our lives no more worth.
(8)
thAzhaithaNNAmbal thadampeRum poygaivAy
vAzhum muThalai valaippattu vAThippuN
vEzham thuyarkeda viNNOr perumAnAy
AzhipaNi koNdAnAl indru mutrum
aThaRku aruL seiThAnAl indru mutrum
Purport
A big pond with lotus flowers and lilies abound
where a cursed crocodile caught the elephant with its jaws
Lord rushed to the call and His discus had the croc downed
We are finished. He liberated the tusker. but we suffer without a cause !
(9)
vAnath thezhunTha mazhai mugil pOl engum
gAnaththu mEynThu kaLiththu viLaiyAdi
yEnath thuruvAy idanTha im maNNinai
thAnaththE vaiththAnAl indru mutrum
Tharani yidanThAl indru mutrum
Purport
Black as dark cloud He takes the form of a boar
roams around forest searching food and plays with delight
He dives deep into ocean and retrieves Earth from its core
We are done, He recovered the globe, But we see no light.
(10)
angamalak kaNNan thannai yasOThaikku
mangai nallArgaL thAmvanThu muRaipatta
angavar sollaip puThuvai kOn pattan sol
ingivai vallavarkku EThamondrillaiyE
Purport
Gracious cowgirls lamented lotus-eyed Krishna's mischief
their pleas to Yasoda gets narrated by Periazhwar, Srivilliputtur's head
who composed these words as pasurams in brief
No evil attaches to those who recite these as said.
சாராம்சம்
கண்ணன், இடைப் பெண்கள் குளிக்கையில்,
அவர்களுடைய ஆடைகளை மறைத்தும்,
எத்தனை மன்றாடியும், ஆடைகளை திருப்பித்
தற மறுத்தும் அவர்ளை துன்புறுத்துகிறான்.
எத்தனையோ அவதாரங்களில் பல சாகசங்களைப்
புரிந்து ஆஸ்ரிதர்களை காப்பாற்றிய கண்ணன்,
எங்களை மட்டும் இப்படி தீமைகளால் வருத்தி
எங்கள் வாழ்வே முடிந்துவிடும்போல் செய்கிறானே
என்று அந்த இடைப்பெண்கள் யசோதையிடம்
கதறி முறையிடுவதை, பெரியாழ்வார்
பாசுரங்களாக அருளிச் செய்கிறார்.
(1)
ஆற்றிலிருந்து விளையாடு வோங்களை
சேற்றா லெறிந்து வளைதுகில் கைக்கொண்டு
காற்றின் கடியனாய் ஓடி அகம்புக்கு மாற்றமும்
தாரானால் இன்று முற்றும்
வளைத்திறம் பேசானால் இன்று முற்றும்.
பாசுர அனுபவம்
நாங்கள் ஆற்றில் விளையாடுகையில் எங்கள்
மேல் சேற்றை வாறி எறிந்துவிட்டு, எங்களுடைய
கை வளையல்களையும், புடவைகளையும் தன்
கைகளால் கழற்றிக்கொண்டு, காற்றினும்
வேகமாக ஓடிவந்து தன் வீட்டினுள் புகுந்து,
உன் மகனைப் பேர் சொல்லி அழைத்தும் அவன்
பதில் சொல்லாமல் இருக்க, எங்கள் உயிர் இன்றே
போகும்! எங்கள் வளையல்களை திருப்பி
தருவத்தைப்பற்றி ஒன்றும் கூறாமலிருக்கும் உன்
பிள்ளையைக் கண்டு இன்று முடிவோம் !
(2)
குண்டலம் தாழக் குழல்தாழ நாண்தாழ
எண்திசை யோரும் இறைஞ்சித் தொழுதேத்த
வண்டமர் பூங்குழ லார்துகில் கைக்கொண்டு
விண்தோய் மரத்தானால் இன்று முற்றும் வேண்டவும்
தாரானால் இன்று முற்றும்.
பாசுர அனுபவம்
காதில் அணிந்திருக்கும் குண்டலங்கள் தாழ்ந்து
அசைய, அழகிய கூந்தல் அசைய, கழுத்திலிருக்கும்
மாலை அசைய, எட்டு திசையிலிருந்து அனைவரும்
துதித்து வணங்கிப் போற்றும் பெருமானாகிய
இந்தக் கண்ணன், வண்டுகள் மொய்த்த பூக்களை
சூடியிருக்கும் ஆயர் குலப் பெண்களாகிய எங்கள்
புடவைகளை, நாங்கள் ஆற்றங்கரையில் கழற்றி
வைத்து குளித்துக்கொண்டிருக்கையில், தூக்கிக்
கொண்டு போய் வானளாவிய மரத்தின் உச்சியில்
உட்கார்ந்து கொண்டிருப்பதால், எங்கள் உயிர்
இன்றே போகும்! கெஞ்சிக் கேட்டும் புடவையைத்
தர அவன் மறுப்பதால், இன்று முடிவோம்!
(3)
தடம்படு தாமரைப் பொய்கை கலக்கி
விடம்படு நாகத்தை வால்பற்றி ஈர்த்து
படம்படு பைந்தலை மேலெழப் பாய்ந்திட்டு
உடம்பை யசைத்தானால் இன்று முற்றும்
உச்சியில் நின்றானால் இன்று முற்றும்.
பாசுர அனுபவம்
காளியன் என்கிற விஷப் பாம்பு, பெரியதான
தாமரை குளத்தில் குதித்தும், ஜலத்தை கலக்கியும்,
விஷத்தை கக்கியும், ஊர் ஜனங்களை குளத்தை
அண்டவிடாமல் தடுத்தும் பயமுறுத்தி வந்த
நிலையில் ஒரு சமயம் அந்த கொடிய பாம்பு
தன் தலையை வெளியே தூக்கிய பொழுது,
கண்ணன் அதன் வாலைப் பிடித்திழுத்து அதை
படமெடுக்கச் செய்து, அதன் மெத்தென்ற
தலைமேல் துள்ளி குதித்து உடல் அசைத்து
ஆடுகிறான். நாங்கள் வாழ்வது கடினம்.
எங்கள் உயிர் இன்றே போகும் ! நாகத்தின்
தலை உச்சியில் நின்று ஆடுகிறான்.
நாங்கள் இன்று முடிவோம் !
(4)
தேனுக னாவி செகுத்து பனங்கனி
தானெறிந்திட்ட தடம்பெறுந் தோளினால்
வானவர் கோன்விட வந்த மழைதடுத்து
ஆநிரை காத்தானால் இன்று முற்றும்
அவையுய்யக் கொண்டானால் இன்று முற்றும்.
பாசுர அனுபவம்
கழுதை வடிவத்தில் வந்த தேனுகாசுரனை
பனை மரத்தின் மேலே சுழற்றி எறிந்து கொன்று,
அசுரத்தன்மை கொண்ட பனைப் பழங்களையும்
கீழே விழச்செய்து, தன்னுடைய மிகப் பெரிய
தோளினால் கோவர்தன மலையை தூக்கி,
இந்திரன் பொழிவித்த பலத்த மழையை தடுத்து
பசுக்களின் கூட்டத்தை ரக்ஷித்துக்கொடுத்த
கண்ணன், எங்களிடம் தீமை செய்வதால்,
இன்று முடிவோம் ! அவன் அப்பசுக்கூட்டத்தை
வாழச் செய்து, எங்களை மறந்தானல்லவோ!
நாங்கள் இன்று முடிவோம்!
(5)
ஆய்ச்சியர் சேரி அளைதயிர்
பாலுண்டு பேர்த்தவர்
கண்டு பிடிக்கப் பிடியுண்டு
வேய்த்தடந் தோளினார்
வெண்ணைகொள் மாட்டாது அங்கு
ஆப்புண் டிருந்தானால்
இன்று முற்றும் அடியுண்டழுதானால்
இன்று முற்றும்
பாசுர அனுபவம்
ஆய்ச்சியர் வசிக்கும் இடத்தில், அவர்கள்
வீட்டில் வைத்திருந்த சிலுப்பிய தயிர், பால்
இவைகளை புசித்தும் த்ருப்தியடையாதவனாய்,
மீண்டும் வெண்ணை திருட புகுந்தபோது,
அங்கு ஒளிந்துகொண்டிருந்த இடைச்சிகள்
அவனைப் பிடித்து கட்டிப்போட்டு, வெண்ணை
உண்ணமுடியாமல் அவர்கள் வீட்டில்
கட்டுண்டவனால், நாங்கள் இன்று முடிவோம்!
அவர்களிடம் அடி வாங்கி
அழுதவனால் இன்று முடிவோம்!
(6)
தள்ளித் தளர் நடையிட்டு இளம் பிள்ளையாய்
உள்ளத்தி னுள்ளே அவளை யுறனோக்கி
கள்ளத்தினால் வந்த பேய்ச்சி முலையுயிர்
துள்ளச் சுவைத்தானால் இன்று முற்றும்
துவக்கற உண்டானால் இன்று முற்றும்.
பாசுர அனுபவம்
கால்கள் ஊன்றி நடக்க முடியாத குழந்தைப்
பருவத்திலிருந்த கண்ணபிரான்,கபட வேஷம்
பூண்டு முலையில் விஷத்தைத் தடவிக்கொண்டு
அவனுக்கு பாலூட்டி கொல்ல வந்த பூதனையை,
தன் மனக்கண்ணால் அவள் வந்த நோக்கத்தை
அறிந்து, அவள் உயிர் துடிக்கும்படி முலையை
உறிஞ்சி பாலை சுவைத்து உண்டானல்லவோ!
நாங்கள் இன்று முடிவோம்! பற்றில்லாமல்
விஷப் பாலை உண்டவனால் இன்று முடிவோம்!
(7)
மாவலி வேள்வியில் மாணுரு வாய்ச்சென்று
மூவடி தாவென்று இரந்த இம் மண்ணினை
ஓரடியிட்டு இரண்டாமடி தன்னிலே
தாவடியிட்டானால் இன்று முற்றும்
தரணி யளந்தானால் இன்று முற்றும்.
பாசுர அனுபவம்
மஹாபலி நடத்திய யாகத்தில் பிரம்மச்சாரி
உருவத்தில் சென்று அவனிடம் மூன்று அடி
நிலத்தை யாசகமாய் பெற்று, ஒரு அடியால்
மண்ணுலகம் முழுவதும் அளந்து, இரண்டாம்
அடியால் தாவி மேலுலகங்கள் அனைத்தையும்
அளந்தவனால் இன்று முடிவோம்! உலகத்தை
அளந்தவனால் இன்று முடிவோம்!
(8)
தாழைதண்ணாம்பல் தடம்பெறும்பொய்கைவாய்
வாழும் முதலை வலைப்பட்டு வாதிப்புண்
வேழம் துயர்கெட விண்ணோர் பெருமானாய்
ஆழிபணி கொண்டானால் இன்று முற்றும்
அதற்கு அருள் செய்தானால் இன்று முற்றும்
பாசுர அனுபவம்
தாழ்ந்து தொங்கும் தாழம்பூ மலர்களும், ஆம்பல்
மலர்களும் நிறைந்த மிகப் பெரிய குளத்தில்
வாழ்ந்து வந்த முதலையின் வாயில் சிக்கி
துன்பத்தால் தவித்த யானையின் துயர் தீர்க்கும்
பொருட்டு, நித்யஸூரிகளின் தலைவனான
பெருமான் கருட வாகனத்தில் விரைந்து வந்து
தனது சக்ராயுதத்தால் முதலையைத் துணித்து
கஜேந்திரனின் புஷ்ப கைங்கர்யத்தை
பெற்றுக் கொண்டவனால் இன்று
முடிவோம்! அந்த யானைக்கு அருள்
பாலித்தவனால் இன்று முடிவோம்!
(9)
வானத் தெழுந்த மழை முகில் போல் எங்கும்
கானத்து மேய்ந்து களித்து விளையாடி
ஏனத் துருவாய் இடந்த இம் மண்ணினை
தானத்தே வைத்தானால் இன்று முற்றும்
தரணி யிடந்தானால் இன்று முற்றும்.
பாசுர அனுபவம்
மழை மேகம் திரண்டு வானத்தில் எழுந்தாற்
போல் கருத்த நிறம் கொண்டு, ஒரு பன்றி
உருவம் தரித்து, காடு முழுவதும் திரிந்து,
உணைவைத் தேடி உண்டு,ஆரவாரத்துடன்
விளையாடியும், ஹிரண்யாக்ஷனால் பாயைப்
போல் சுருட்டி அபகரிக்கப்பட்ட பூமியை,
அவனைக் கொன்று, தன் கோர தந்தத்தினால்
குத்தி கடலுக்குள்ளிலிருந்து வெளியே
கொணர்ந்து ரக்ஷித்துக் கொடுத்த
கண்ணபிரானால் இன்று முடிவோம்! பூமியை
தன்னுடைய தந்தத்தினால் மீட்டெடுத்தவனால்
இன்று முடிவோம்!
(10)
அங்கமலக் கண்ணன் தன்னை யசோதைக்கு
மங்கைநல் லார்கள் தாம்வந்து முறைபட்ட
அங்கவர்சொல்லைப் புதுவைகோன் பட்டன்சொல்
இங்கிவை வல்லவர்க்கு ஏதமொன்றில்லையே.
பாசுர அனுபவம்
நல்ல குணம் பொருந்திய இடைக்குல
மங்கைகள், செந்தாமரைப்பூவை ஒத்த
கண்களையுடைய கண்ணபிரானின் தீம்புச்
செயல்களை பற்றி யசோதையிடம் கதறி
முறையிட, அவர்கள் சொன்ன சொற்களை,
ஸ்ரீவில்லிபுத்தூர் தலைவன் பெரியாழ்வார்
பாசுரமாக அருளிச்செய்ய, இப்பாசுரங்களை,
இந்த சம்சாரத்தில் இருந்துகொண்டே
ஓதவல்வர்களுக்கு ஒருவகை
குற்றமும் இல்லையாம்.
Summary
Krishna plays intolerable mischief in His boyhood.
He enters others' houses in the neighborhood and
steals butter, sweets and savories and goes about
cheating cowgirls. Neighbors complain about Krishna
to Yasoda. Yasoda struggles to cope with the
increasing complaints and at the same time
wonders at Krishna's extraordinary deeds.
(1)
veNNai vizhungi veRung kalathai veRpidai ittu aThan
Osai kEtkum kaNNabirAn katRa kalvi
thannaik kAkkakillOm unmaganaik kAvAi puNNiR
puLip peyThAl okkum thImai purai puraiyAl ivai
seiyyavalla aNNaR kaNNAn Or maganaip peRRA
asOThai nangAyun maganaik koovAy
Purport
Gulps butter, loves ramming empty pots & the crashing sound!
we can't stand anymore; stop Him from mastering this art!
Like rubbing tamarind on the wound; His terrible acts abound;
that matches His naughty brother; Yasoda! call back your tot!
(2)
varuga varuga varuga inge vAmana nambI varuga ingE
kariya kuzhal seyya vAy mugathu em kAguththa nambI
varuga ingE ariyan ivan enakku indru nangAy!
anjanavaNNA asalagaththAr paribavam pEsath
tharikkakillEn pAviyenukku ingE pOTharAyE
Purport
Hey girl, I'll take care of my boy, you can go now, Yasoda says:
Vamana! Rama! with lovely dark hair and sweet red lips!
O dark one! come fast, nice faced! banish my sins with no delays!
how can they abuse You, unlucky I am, I can't come to grips
(3)
thiruvudaip piLLaithAn thIyavARu thekkam ondrum ilan
thEsu udaiyAn uruga vaitha kudathodu veNNai uRinji
udaithittu pOnThu nindrAn arugu irunThAr thammai aniyAyam
seyvaThuthAn vazhakkO asOThAy! varuga yendru unmagan
thannaik koovAi vAzha ottAn maThusooThananE
Purport
Rich, though, Your Son not ashamed of mischief but prides!
He scooped all the butter, yells a woman! smashed the pots!
stood innocent ! why justify this injustice that He presides!
Call back Your Son, lest our lives would be in knots!
(4)
kondal vaNNa! ingE pOTharAyE kOyiR piLLAy!
ingE pOTharAyE then thirai soozh thiruppErk
kidanTha thirunAraNA! ingE
pOTharAyE undu vanThEn ammam yendru
solli Odi agam puga
AychchithAnum kandu yeThirE sendru yeduththuk
koLLak kaNNapirAn
kaRRa kalvi thAnE.
Purport
Treasure of Srirangam! Dense cloud hued!
pristine Thiruper, where You recline!
Sriman Narayana ! rushing in, You say You had food!
Yasoda who picks Him up, wonders in vain!
(5)
pAlaik kaRanThu aduppu yeRa vaithup palvaLaiyAL
yenmagaLiruppa mElaiagaththE neruppu vEndich chendru
iRaip pozhuThu angE pEsi nindrEn sALakirAmam udaiya
nambi sAithup parugittup pOnThu nindrAn Alaikku
karumbin mozhi anaiya yasoThai nangAy!
unmaganai koovAy.
Purport
O sweet Yasoda! with milk pot on kiln, stood my girl guarding;
Up I went to fetch firewood but spent a while chatting;
Alas! Lord of Saligram, Your Boy from nowhere, came lurking!
the spotless one consumed all milk! take back Him without ranting!
(6)
pOThar kaNdAy ingE pOThar kaNdAy pOTharEn yennAThE pOThar
kaNdAy yEThEnum solli asalagathAr yEThEnum pEsa nAn
kEtkamAttEn kOThukalam udaikkuttanEyO!
kundru yeduthAy! kudam Adu kooThA! veThap poruLE!
yen vEnkadavA! vithaganE ! ingE pOTharAyE
Purport
when called, You don't show up, Yasoda laments;
O Lovable! no more abuses at You I can take
You lifted a mountain, hurled pots; Vedas thou represents!
Lord of Thiruvenkadam! master of all arts, come for my sake!
(7)
sennel arisi siRu paruppuch seiTha akkAram naRu ney pAlAl
pannirandu thiruvONam attEn pandum ippiLLai parisu aRivan
innamugappan nAn yendru solli yellAm vizhungivittup pOnThu
nindrAn unmagan thannai asOThai nangAy
koovik koLLAy ivaiyum silavE.
Purport
savories with rice, ghee, grain and cane sugar;
made for His twelve Tiruvonam star birthdays together
O Yasoda! He ate them all and looks for more & bigger!
these are few of your Son's many pranks, take Him away from here!
(8)
kEsavanE ! ingE pOTharAyE killEn yennAThu
ingE pOTharAyE nEsamilAThAr agaththu
irunThu nI viLaiyAdAThE
pOTharAyE thUsanam sollum thozhuththai
mARum thondarum nindra
idaththil nindru thAy solluk koLvaThu
thanmam kaNdAy ThamOTharA!
ingE pOTharAyE.
Purport
Refuse not O Kesava! come near by my side!
play not in the homes of your foes;
stand not with those who scoff at You, come aside!
Heed mother's word that's dharma and come now close.
(9)
kannal ilattuvaththOdu seedai kAreLLin
undai kalaththil ittu yen agam yendru
nAn vaiththup pOnThEn
ivanpukku avaRRaip peruththip pOnThAn
pinnum agampukku uRiyai nOkkip piRangu oLi
veNNaiyum sOthikkindrAn unmagan thannai
aSoThainangAy! koovikkoLLAy ivaiyum silavE.
Purport
Sweet balls and savories I made and kept;
He barged in and ate them all without a trail;
He came back to check if some butter is still not swept!
These are His tricks! call Him back without fail !
(10)
solli larasip paduThi nangAy soozhaludaiyan
un piLLai thAnE
illam pugunThu yen magaLaik koovik kaiyil
vaLaiyaik kazhaRRik kondu kollaiyil
nindrum koNarnThu viRRa
angoruththikku av vaLaikoduththu nallana
nAvaR pazhangaL kondu
nAnallEnendru sirikkindrAnE.
Purport
Hey Yasoda! You get enraged when we arraign Him for misdeeds
Stepping into my home, He takes off my girl's bracelet;
runs to the backyard, swaps it for blackberries and feeds;
He then swears 'nothing I did',such stories He relate.
(11)
vandugaLith thiraikkum pozhil soozh
varupunal kAvirith
thenna rangan paNdavan seiTha kirIdai
yellAm pattar pirAn vittuchiththan
pAdal koNdivai pAdik kunikka vallAr
gOvinThan than
adiyArgaLAgi yeNThisaikkum viLakkAgi niRpAr
iNaiyadi yenthalai mElanavE
Purport
Groves with beetles humming & cauvery waters surround;
is the place where meditative lord of Srirangam resides
Azhwar sings His glories and pastime stories abound;
Those who recite these end up serving Govinda who provides!